Utrácení za komunismu a dnes. Období socialismu nás naučilo šetřit tam, kde nemáme
Ronald Regan před pár desetiletími prohlásil, že „šetřit je neamerické“. Mnoho lidí se snaží utrácet s rozmyslem, jen jsme se to bohužel naučili i v oblasti, ve které bychom rozhodně neměli.
Neustálý pokrok ve stravování člověka?
Když vědci analyzovali nalezené kostry paleolitických (pra)lidí, překvapilo je, jak vynikající měli výživově-fyziologický standard. Postupem času se ovšem strava člověka začala poněkud zhoršovat. I když se zdá, že se v posledních desetiletích začíná tento trend měnit směrem k lepšímu, stále ještě přetrvávají návyky, které jsou pozůstatkem dob minulých a rozhodně je nelze považovat za zdraví prospěšné. Co jsme se totiž naučili od rodičů, často nekriticky replikujeme i při výchově našich ratolestí.
Jak ušetřit na auto nebo televizor? Jedině na jídle!
V průběhu 20. století se i jako důsledek průmyslové revoluce široce rozšířila dostupnost rozmanitých potravin. Větší možnosti ovšem neměli pouze obyvatelé Západu, ale také lidé ze států východního bloku, tedy i ve středoevropské zemičce zvané Československo. Jenže ejhle… Kromě debužírování jsme chtěli také další vymoženosti moderního světa. Automobily Škoda, Trabant či Wartburg, anebo televize od Tesly byly žádaným, jen poněkud nedostupným zbožím. Dlouhé fronty se koneckonců staly jedním ze symbolů minulého režimu.
Navíc se nejednalo o nic levného, takže kde vzít především na automobil peníze? Pro běžní lidi to znamenalo především dlouhodobé spoření. A nebylo vlastně kde šetřit, kromě jídla. Útrata za potraviny totiž hrála dříve v rozpočtu domácnosti mnohem větší význam, než dnes. V padesátých letech to bylo až 40 % výdajů domácností, později pak kolem 30 %.
Chleba s máslem jako jídlo chudých
Vzhledem k výše uvedenému je jasné, proč se i za minulého režimu udrželo tzv. jídlo chudých, tzn. třeba kus pečiva s menší vrstvou tuku a na ní kousek sýra nebo uzeniny. Cena takového pokrmu je totiž takřka nulová, což ovšem bohužel platí i pro nutriční hodnotu. Bílá mouka je kupříkladu vyráběna z obilovin, z nichž byl odstraněn klíček, což je jedna z částí zrna -proto ostatně není celozrnná. Jenže právě v klíčku jsou koncentrovány živiny!
Na takové pečivo navíc často mažeme částečné ztužené tuky, jež mnohdy obsahují tzv. trans tuky. Přestože jsou tyto výrobky snadno roztíratelné i skladovatelné, zároveň velmi škodí zdraví a podílejí se na vzniku mnoha chorob. Dříve velmi populární chleba s máslem tak má takřka nulovou výživovou hodnotu. A aby bylo ještě hůř, tělo musí na jeho strávení, vstřebání a vyloučení uplatnit tolik energie, že v tomto ohledu jde dokonce do mínusu – více energie ztratíte, než získáte. Zároveň asi netřeba dodávat, že kouskem levného sýra ebo uzeniny nutriční hledisko příliš nevylepšíme. Ve výsledku tak získáváme jídlo, které bychom neměli servírovat ani vzdáleným příbuzným, natož vlastním dětem.
Žijeme, takže to nemůže být nic hrozného
Spousta lidí argumentuje tím, že i přes nezdravou stravu žijí, tak jaké pak co pak. Nicméně právě stravování se na našich životech podílí více, než si mnohdy uvědomujeme. Nekvalitní a průmyslově upravené potraviny např. způsobují tzv. nutriční stres. Navíc se podílejí na únavě a zvýšené tělesné hmotnosti, stejně jako na zhoršeném přechodu do delta fáze spánku, při kterém skutečně odpočíváme a regenerujeme. Zároveň způsobuje i psychické potíže, jakými jsou problémy se soustředěním a motivací a důsledkem bývá i podrážděnost.
Jistě, nezdravé pokrmy nám chutnají, zatímco ty zdravé mnohdy podobné příjemné pocity nenavozují. To je ovšem pouze důsledek zvyku. Pokud totiž do svého jídelníčku postupně zařadíme kvalitní, tzn. čerstvé a průmyslově neupravené potraviny, organismus začne získávat všechny důležité nutriční látky. Mozek následně „vypne“ signál hladu, takže se nebudeme přejídat, a navíc se výrazně sníží nutkavé chutě na nezdravé potraviny.
Šetřeme jinde než na jídle
Co se totiž týče finančních úspor, mnoho lidí se stále snaží šetřit především na jídle. Naše děti tak nadále krmíme pokrmy, které jim škodí, protože tak nějak automaticky replikujeme zvyky našich předků. Potomci mnoha rodičů ostatně slyšeli větu: „Nejez to samotné a vem si k tomu alespoň chleba nebo rohlík“. Lze namítat, že ani dnes nemáme peněz nazbyt, nicméně stále novou elektroniku si kupujeme, do hospody za pivkem vyrážíme a také cestujeme. Řada z nás přitom na dovolené opět šetří tam, kde se to naučila, totiž na jídle. Na místě pobytu si tak nedává takřka nic místního, ale samozřejmostí je mít nabaleno kila levných potravin z domova.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: