Před 30 lety byl u nás popraven poslední člověk. Jaká je historie trestu smrti v České republice? A měl by být obnoven?
Skončit na popravišti není žádná výhra. U nás se tak naposledy stalo v roce 1989. Už 30 let tedy od soudu s nejvyšším trestem nikdo neodešel. Předtím to však bylo zcela běžné, a ne vždy spravedlivé.
Poslední popravy v Česku a Československu
Psal se 2. únor roku 1989 a tzv. „Sametová revoluce“ klepala na dveře. V pankrácké věznici se však odehrával úplně jiný příběh. Byl zde totiž oběšen jistý Vladimír Lulek, pětatřicetiletý recidivista, který v opilosti ubodal v Předměřicích nad Labem svoji manželku a čtyři děti, z nichž jeho byla pouze nejmladší dcera (1 a půl roku). Navíc těžce zranil sousedku. Vzhledem k tomu, že byl již předtím čtyřikrát soudně trestán, nemohl si vyslechnout jiný než nejvyšší trest.
Co však Lulek v onen den nemohl tušit, byla skutečnost, že se stane posledním popraveným v Česku. Faktem je, že o čtyři měsíce později stihl stejný trest i Štefana Svitka, který rovněž v podnapilém stavu surově zavraždil svou těhotnou ženu a dvě dcery. Svitek byl ale popraven v Bratislavě, jde tedy o posledního popraveného člověka v tehdejším Československu. V každém případě, brzy po pádu komunismu prezident Václav Havel prosadil zrušení trestu smrti (květen 1990).
Trest smrti byl v našich luzích a hájích dlouhodobě běžným verdiktem. Jedna výjimka by se však přeci jen našla. V letech 1787 až 1795 ho totiž zrušil císař Josef II. Jinak se ale vykonával stovky let. Mezi lety 1918 a 1989 bylo popraveno 1 207 lidí. Tato cifra však nezahrnuje obrovské množství exekucí za německé okupace během 2. světové války. Na druhou stranu, nadpoloviční většina těchto trestů byla vykonána v období těsně následujícím po 2. světové válce.
Za Masaryka málo, po válce většina
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl odpůrcem hrdelního trestu. K první popravě na území samostatného Československa tak došlo až 9. ledna 1923, kdy ani Masaryk nemohl přimhouřit oči nad Ludvíkem Novákem, který o rok dříve brutálně zavraždil dva řezníky, kteří mířili na trh s dobytkem. Ačkoli byly během Masarykovy funkce (1918–1935) odsouzeny na smrt stovky lidí, popraveno jich bylo pouze 20. Ostatní dostali od prezidenta milost.
Jak už jsme zmínili, s exekucemi (ne, nemáme na mysli zabavování majetku) se v Československu roztrhl pytel po skončení 2. světové války. Lidové soudy poslaly v letech 1945 až 1948 na smrt přes 730 lidí. Odsouzení měli být válečnými zločinci, příslušníky gestapa či kolaboranty. Nutno ovšem dodat, že motivem rychlých rozsudků byla pomsta a mnozí z odsouzených a následně popravených zemřeli nespravedlivě, přičemž roli někdy hrály i likvidace nepohodlných lidí.
Popravy za komunismu: vrazi i nepohodlní lidé
Dvojsečnost trestu smrti se ukázala rovněž za komunistické režimu, tedy v letech 1948 až 1989. Mnozí popravení totiž byli odsouzeni v tzv. politických procesech. Nejznámější je samozřejmě proces s Miladou Horákovou, tedy národně socialistickou političkou, která skončila na šibenici v roce 1950. Možná vás bude zajímat, že zatímco doposud se popravy prováděly v různých českých městech, od roku 1954 se vykonávaly již pouze v pražské pankrácké věznici.
Popravováni byli také několikanásobní vrazi, mezi které patří i výše zmínění Lulek a Svitek. Jako další nejznámější zločince, kteří skončili na popravišti, jmenujme Václava Mrázka či Olgu Hepnarovou, tedy poslední u nás popravenou ženu (12. března 1975). Vůbec posledním odsouzeným se přitom stal Zdeněk Vocásek, jenž si od soudu „odnesl“ nejvyšší trest v roce 1988, a to za brutální dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu. Ačkoli měla být poprava vykonána v prosinci 1989, vzhledem k politickým změnám k ní nedošlo a následně byl trest smrti zrušen. Vocásek tak dodnes „sedí“ a pravidelně se snaží o propuštění.
Trest smrti jako kontroverzní téma
Trest smrti budí v novodobých dějinách České republiky kontroverze. Zatímco jedni jsou bezezbytku pro jeho obnovení, další zdůrazňují argumenty, proč to nedělat. Potenciální vynesení takového ortelu může být skutečně pro některé zločince odstrašující, na druhou stranu nám historie ukazuje, že na popravištích končili často zcela nevinní lidé. Trest smrti tak sice může fungovat, ale pouze z celospolečenského hlediska. Subjektivně vám totiž bude asi tak nějak jedno, že systém funguje, budete-li v čele čekat na vykonání nespravedlivého rozsudku. A společnost je složena ze samých subjektů…
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Za co se ve světě dává trest smrti? Čísla, fakta, ale i omyly