Ikona světového míru Gándhí jako rasista a utlačitel? Historie nevyobrazuje duchovního vůdce Indie zcela přesně!

Na ikony nadnárodního významu se prostě nesahá. Utahovat si z pochybné dobročinnosti Matky Terezy, zesnulého diplomata Kofi Annana nebo domnělé homosexuality Abrahama Lincolna, se prostě ve slušné společnosti nesluší. Jenže někdy to prostě nejde, a je třeba kousnout do plodu, který uzrál v hořké minulosti. Jinak je totiž dost těžké vysvětlit, proč teď v Africe nemohou přijít na jméno jednomu z největších politických a duchovních vůdců Indie, Gándhímu.

Africké dobrodružství začíná

Věta: „Gándhí? Choval se stejně jako Konfederační důstojník, který bojoval za zachování otroctví,“ zaznívá dnes z úst vysokoškolských studentů univerzit v Ghaně. Pro neznalé to může být trochu překotné sdělení. Co má vlastně indický guru nenásilné revoluce a mírového hnutí za svobodu společného s Afrikou? Vlastně víc, než by se zdálo. Poté, co mladý Gándhí dokončil svá studia ve staré dobré Anglii, se totiž pracovně vydal do britské Pretorie, dnešní JAR. A tady zahájil svůj boj proti rasové diskriminaci. Jenže pozor: hájil tu zájmy Indů proti Afričanům.

Utlačovat Indy? To si černoši nesmí dovolit!

Indové na tento kontinent zavítali jako součást koloniálních vojsk a dělnické síly britského impéria, a po pěti odsloužených letech měli státem uznaný nárok na africké občanství. I když jej dostali, místní z nich nadšení nebyli. Indové byli pořád vnímání jako druhořadé obyvatelstvo. Platili speciální daně, nesměli se stravovat ve veřejných, pro ně nevyhrazených jídelnách. A tohle všechno leželo Gándhímu v žaludku. Zasazoval se třeba proti zákazu, že v afrických soudních budovách nesměli Indové nosit tradiční turban.

Když Gándhí bojoval za Brity

Máhátma Gándhí, muž pokoje a míru, si tehdy vůbec nebral servítky. Otevřeně hovořil o jakýchsi „amorálních černých opicích“, narážel na jejich zjevnou necivilizovanost. „Jsou problematičtí, velmi špinaví a žijí skoro jako zvířata,“ patří mezi ta jemnější tvrzení, které v souvislosti s Afričany užil. A když v roce 1899 vypukla první Búrská válka, ve které Jihoafričané bojovali za nezávislost na Británií? Gándhí jednoznačně stranil Britům, ve kterých viděl pokojnou sílu pořádku. I když jim ale očividně lezl do pozadí, Britové nehleděli na Indy o nic lépe.

Rovnost ras? Jen pro bílé a Indy!

A stejné to bylo i v následných Zulských válkách, ve kterých indičtí vojáci (pod vlajkou britského impéria) zachraňovali londýnským oficírům krk. Gándhí pochopitelně doufal, že až přijde řeč na indickou samostatnost, vzpomenou si jeho páni na tyhle dobré služby. Marně.

Dvacet afrických let Gándhí nebojoval za rovnost všech pozemských ras, ale za to, aby při apartheidu stáli Indové na stejné straně plotu, jako běloši. Plotu, který je oddělí od černochů. A dvacet let Gándhí přesvědčoval evropské mocnáře o tom, že Indové jsou rasou minimálně nadřazenou nad „černými“ Afričany.

Afrika má sloní paměť

Po návratu do Indie se Gándhí stal filosofem, lékařem a reformátorem. Chtěl smířit hinduisty a muslimy, zasazoval se o nezávislost celé Indie. To už je ten sympatický plešatý pán zabalený v prostěradle, jak ho známe. To už je ten pán, na jehož mírové poselství se jednou bude odkazovat Nelson Mandela nebo Martin Luther King. Ale skvrna dvaceti let jeho mladického dobrodružství nezůstala v Africe utajena.

Proto teď v Ghaně strhávají studenti sochy Gándhího. Nepřipomínají jim totiž posla světového míru, ale pořádně zapšklého rasistu, který je chtěl poslat za plot.

Autor: Radomír Dohnal

Davová psychóza. Proč budete tančit jako šílení nebo uvidíte démony? Jak snadné je nechat se strhnout?

Plná náruč spravedlnosti? V USA odsoudí člověka za vraždu, i když nikoho nezabil! Jak je to možné?

Další galerie