Výcvik, po kterém vám bude válka připadat jako vysvobození! Jak vypadají přijímačky, když nikoho přijmout nechcete?
Nikdo nečeká, že výcvik speciálních jednotek kdekoliv ve světě bude procházka růžovým sadem. Přesto z některých součástí výcviku stydne krev v žilách. Které už tradiční hvězdné výkony speciálů během přípravy patří mezi legendární?
Vypadá to, jakoby jihokorejští vojáci vzali tu nepříjemnou záležitost se svým severním sousedem a nikdy oficiálně neskončenou Studenou válkou doslova. Každou sezónu si dvě stovky vybraných příslušníků jejich speciálních jednotek z různých útvarů vychutnává kouzlo zimní přírody. U severní hranice, v horách „na dohled Pchjongjangu“, při -30° Celsia. Teplotě, při které si po pár minutách můžete odlomit zmrzlou bradavku a ani to neucítíte.
Zapomeňte na sněhuláky
Co je na denním programu? Překvapivě, velmi málo koulování a stavění sněhuláků, ale o to víc plazení a běhu v metrové sněhové nadílce. Jihokorejští vojáci tu na směny dovádí několik dní, a postupným cvičením zvyšují vlastní práh bolesti i otužilost. Rekordmani prý pak po absolvování tohoto horského zájezdu údajně ustojí čtyřhodinový pobyt na mrazu jen ve spodkách. Bez podchlazení. Klidně zkuste, jak dlouho to vydržíte sami. Číslo, na které myslíte, je 155.
Pro vlast by se rozkrájeli
Taiwanští mariňáci patří mezi ostré hochy, to je bez debat. Blízkost nepřátelsky naladěné Číny dodává jejich drsnému tréninku smysl. V případě vypuknutí konfliktu hrozí, že budou stát naprosté přesile i zoufale neřešitelným situacím. A tehdy jim nezbude nic jiného, než zatnout zuby a vydržet. Přesně na tenhle mentální aspekt je pak připravuje jejich finální zkouška, které tu láskyplně přezdívají „Cesta do pekel“.
Můžete splnit celý kurz na výbornou, ale bez Cesty prostě mariňák nebudete. O co jde? Čtyřicet metrů dlouhý chodník, vyskládaný ostrohrannými korály. Jste do pasu nazí, lehnete si na břicho, ruce vám svážou za zády. Hurá kupředu! Plazit se po břiše kamením, které vás zaživa porcuje, je prý excelentní zážitek. Pokud se budete loudat, vykrvácíte. Rázem to není o síle, ale vůli. V průměru se na druhou stranu dostanete za 20 minut.
Lázeň v Prasečí jámě
Američtí ostřelovači patří právem mezi světovou špičku. Na bojišti jejich přítomnost doceníte, i když je nejspíš sami neuvidíte. Umí dokonale splynout s prostředím. Součástí jejich výcviku (sniperů od námořnictva) je ale jedna „libůstka“, která může slabé povahy odradit. Měsíc trvající část výcviku, které důvěrně říkají Prasečí jáma. Ještě než se naučíte krýt v prostředí, musíte se naučit s ním sžít. Co je v nabídce?
Pobyt v kádi plné housenek a nějaké to mazlení s pavouky. To abyste se v terénu příliš necukali, až vám bude kolem hlavy bzučet komár. Dosud nepřekonatelnou zodolňující jedničkou je ale pobyt v mělké tůni plné močůvky, ve které stojíte až po krk. Dva dny, nebo týden. Jak se to zrovna hodí. Že vám po téhle lázni slezou nehty z prstů, je jisté. Stejně, jako že už vás jen tak něco nerozhodí. A s přehledem se zahrabete i do hromady hnoje, protože proti Prasečí jámě je to luxus.
Opičí dráha pro ty, které nikdo nechce
Běloruské červené barety mají dost omezený rozpočet. A každý nováček znamená méně peněz pro každého již zařazeného výsadkáře. Což je dost silná motivace pro to, abyste nabírání čerstvého masa udělali co nejtěžší. Za dobrý výsledek se tu považuje, když tenhle rok nikdo „přijímačem“ neprojde. Jak na to? Čeká vás spousta pneumatik. Některé, ty velké těžké traktorové, hoří. A vy je musíte kutálet a přenášet přes překážky opičí dráhy.
Bez rukavic, reálně vám vařící plast pálí ruce do masa. Zatímco vám pod nohama někdo střílí ostrýma, a jiní dobromyslní jedinci po vás další pneumatiky hází, aby vás vyvedli z rovnováhy. Šance, že to zvládnete, kolísají od jednoho po 0,3 %, většinou ale kolem nuly. Přesně tak, jak si staří výsadkáři přejí. Tahle práce asi není pro mladý. Ze 150 neúspěšných rekrutů v roce 2012 skončilo 133 na pohotovosti, s popáleninami, zlomeninami anebo střelným poraněním.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: