Nedostatek dešťových srážek jako důvod k vraždě? Za tragické konce římských císařů prý mohlo dlouhé sucho!
Stát na samém vrcholu moci a spravovat mohutné impérium není jen tak. Že tohle povolání není bez rizika, si dobře uvědomovali i římští císaři. Stačí prostá statistika: každý pátý byl zabit během násilných převratů. Co ale bylo prapůvodní příčinou jejich skonu? S originální teorií přichází kanadští badatelé.
Za pět století existence Říše římské se ve vedení vystřídalo 82 císařů. Jak asi tušíte, ne vždy přechod moci od stávajícího vladaře k následníkům probíhal bez komplikací, a dost často u toho tekla krev. Ve 20 % případů úřadoval rozbouřený dav, dýky najatých zabijáků nebo otrávené víno.
Čas k násilí musí dozrát
Žádná revoluce, vzpoura nebo palácový převrat ale nenastane jen tak. Co tedy tyto dynamické změny vyvolávalo? Cornelius Christian, ekonom z univerzity v kanadském Ontariu nabízí dost netradiční vysvětlení. Hlavní vinu přikládá počasí, respektive nedostatku deště. Jak k tomu dospěl?
Příliš suchá teorie?
V teorii to vypadá následovně: déletrvající období sucha, které přetrvává několik let, se promítá na chabé úrodě zemědělců. Ti pak nemohou v dostatečné míře zásobovat armádu, která se povětšinou drží na hranicích říše. Hlad a bída vede k nespokojenosti, a od ní je jen krok ke vzpouře.
Podstatné je, že po pár letech bez deště je říše zdeptána zevnitř, a její obyvatelé i obránci ve zbrani cítí hlubokou nespokojenost. „Je to moment, kdy je převrat očekávatelný,“ říká Christian. Oponenti císařů tu byli přítomni vždy, ale jen někdy se jejich snaha o uchopení moci setkala s příznivými, tedy spíše nepříznivými podmínkami.
Nezaprší a nezaprší…
Christian doplňuje, že nedostatek dešťových srážek jistě nebude jediným vysvětlením smutných konců císařů. „Ale to, že pár let pořádně nezapršelo, než došlo k jejich vraždě, bylo opravdu velmi časté.“ Příkladem může být císař Vittelius, který byl do čela vlády v roce 69 n. l. vyzvednut armádou. Na trůnu ale nepobyl dlouho.
Příběh z archivů a kmenů stromů
Suchý rok nepřinesl tolik žádanou změnu, a tak jej po necelých dvanácti měsících svrhla další mocenská klika, podporovaná jinou armádní frakcí. Podobných případů je divoká historie Říma plná. Je to trochu divoká teorie, ale Christian ji dokládá kombinovanými informacemi z dendrologických záznamů i historických archivů.
Sucho mapuje historii revolt
Více než 3500 dendrologických měření z nejrůznějších koutů dávného impéria potvrzuje příběh o proměnlivém klimatu. Je vepsán do letokruhů stromů. A historické záznamy pak lokálně potvrzují vzpoury vojenských posádek nebo revolty v koloniích. Vztah mezi suchem a likvidací císaře je z nich vcelku slušně patrný.
Vidět dějiny v souvislostech
Christianova práce má i své kritiky, například Josepha Manninga, historika Yaelské univerzity. „Teorie o vlivu počasí na frekvenci státních převratů ve starém Římě zní lákavě, ale úplně bych ji nepřeceňoval.“ Proč? Byly tu i jiné, externí spory, pohraniční války, inflace. To vše se stabilitou říše také hýbalo.
Jedno se ale teorii o nedostatku deště nechat musí. „Pomáhá nám vytvořit si plastičtější představu o tom, co vlastně lidé tehdy zažívali,“ říká Manning. „Jako historikové vidíme jen souhrn dat, střídající se tváře císařů. Informace o počasí nám pomáhá zasadit důvody povstání do rámce reálných souvislostí.“ Jedna věc vede k druhé. A když dlouho nezapršelo, bylo už načase svlažit vyprahlou půdu krví císaře.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Svalnaté gladiátory uvidíte jen ve filmu. Skutečné arény patřily oplácaným a tlouštíkům! Jak to?