Doba temna ve fotbale nekončí! Světlo na tunelu zatím bohužel není vidět. Může nový trenér s reprezentací reálně něco udělat?
Hůř v našem fotbale v novodobé historii ještě nebylo! Na tom se shodují všichni, co k problematice mají co říct. Hrůzná porážka od Ruska přivodila odchod trenéra Jarolíma následovaná horečnými jednáními o trenéru novém, otázkou ale je, co vlastně může nový trenér s reprezentací reálně dělat.
Když se na to podíváme s větším odstupem, zjistíme, že porážka od Ruska se dala očekávat a ani její děsivá podoba neměla nikoho překvapit. Český nároďák s Jarolímem mohl stejnou nakládačku dostat i v předchozím zápase od Ukrajiny, která spálila minimálně pět velkých šanci. A předtím to bylo 4:0 od Austrálie, takže jen poslední tři zápasy jasně ukázaly, že tým nefunguje. To, že Jarolím (konečně) od reprezentace vypadl, je snad jediná dobrá zpráva posledních dnů.
Nějak se to Karlovi nepovedlo
Jarolím si nezískal srdce fanoušků ani hráčů. U těch zřejmě neměl ani potřebný respekt. Už loni, když se reprezentace neprobojovala na mistrovství světa v Rusku, to měl Jarolím velmi nahnuté a o jeho konec osobně usiloval temný král českého fotbalu Roman Berbr. Pak se pánové nějak dohodli, ale tím zmar jen pokračoval. Dobře to vystihl Ladislav Vízek, když konstatoval: „Karel není špatný trenér, ale nějak se mu to nepovedlo. Za ty dva roky se reprezentace bohužel neposunula ani o milimetr, spíš to šlo všechno dolů.“ Ano, všechno šlo dolů.
Jarolím uměl velmi pěkně mluvit o energii, skládání silného kompaktního týmu, pozitivních aspektech porážek, ale na hřišti to byla většinou hrůza a děs. Jeho konstatování po porážce s Ruskem, že už týmu nemá co dát a že zkusil všechno, je pravdivé, ale mohlo klidně přijít už loni. Jarolím točil hráče, zkoušel čarovat se sestavou i systémem, aby po dvou letech zjistil, že optimum nenašel. V tom by si mohl podat ruce s vysmívaným bývalým trenérem Sparty Stramaccionim. Ale abychom Jarolímovi nekřivdili, stejně tak točil hráče i jeho předchůdce Vrba a v počtu výher a porážek s reprezentací jsou na tom oba koučové prakticky stejně. A to je Vrba úplně jiná váhová kategorie, než Jarolím. Takže problém bude hlubší a složitější.
Bránit prostě neumíme
Na tom se ostatně shoduje také velká většina odborníků i laiků. Ano, Jarolím týmu nijak neprospěl, ale otázka je, na co náš tým vlastně má. Obrana je žalostná a podle Ladislava Škorpila je to nejhorší součást našeho týmu. Neumíme bránit, zkoušíme hrát na offsidové pasti, což nám moc nejde, jsme pomalí a nekoordinovaní. Pokud to nejlepší z české obrany bylo nasazeno v Rostovu, kde jsme dostali pět branek, tak to o něčem vypovídá. Situace s obranou je tristní v celém fotbale, podle Škorpila prostě bránit dlouhodobě neumíme a ani trenéři neví, jak na to.
Hráči by si měli sáhnout do svědomí
Stejně tak nám zoufale nejde zakončování akcí. Vyloženého kanonýra v týmu bohužel už léta nemáme, za Jarolíma to nejlépe šlo Krmenčíkovi, který dal sedm gólů v 17 startech. Nejen střelec, chybí také lídr, tahoun, někdo, kdo tým dokáže nakopnout, když to nedokáže trenér. Chybí géniové typu Nedvěda či Rosického, to je pravda, ale to neznamená, že všichni ostatní svěsí hlavy, protože to prostě nejde. S tím ostatně souvisí i další problém, že Jarolím nedokázal náš tým nabudit a dát mu potřebné sebevědomí. Hráči se cítí odepsaní, prý to prostě proti lepším nejde.
Takový stoper Brabec mudruje veřejně nad tím, že máme špatné hráče, že slavné generace jsou pryč a soupeři moc silní. Takhle opravdu sebevědomý reprezentant nevystupuje, to jsou zbytečně poraženecké řeči. To vadí třeba i Horstu Sieglovi, když se nechal slyšet, že: „Hráči nejsou určitě tak špatní, jak proti Ukrajině a Rusku ukázali. Mají na víc, i když říkají, že ne. Tím se sami shazují, měli by si sáhnout do svědomí.„ No to nepochybně, když mohl drtit věhlasné soupeře miniaturní Island, tak proč by to nemohla dokázat Česká republika?
Ryba u nás stále smrdí od Berbra
Je dobré se podívat na věc také z pohledu fanoušků. Ti v diskusích totiž často napíší, co novináři nemají odvahu napsat. Třeba to, že ryba smrdí od hlavy, a že problémem je celé vedení fotbalu. Samozřejmě arcivezír zla Berbr je na tapětě neustále a dřív zamrzne peklo, než si získá srdce fanoušků. Ale o to mu popravdě asi vůbec nejde. Rozzuřený Vízek zmiňuje také managera reprezentačního áčka Jaromíra Šetrleho, který má podle něj na tristním stavu týmu lví podíl. A i další mocní bafuňáři si navzájem přihrávají lukrativní a enormně dobře placené posty a celý fotbal podle toho pak vypadá. Vůbec není důvod s fanoušky či panem Vízkem nesouhlasit. Celá fotbalová generalita by měla přemýšlet o svém urychleném odchodu, ale to je samozřejmě jen zbožné přání.
Mezi slepými Šilhavý králem?
Z výše zmíněného je jasné, že český reprezentační fotbal připomíná v současnosti ne příliš vábně chutnající koktejl. Ten teď čeká na nového trenéra, kterým bude zřejmě Jaroslav Šilhavý. Muž s pověstí velmi dobrého trenéra, který dotáhl k ligovému titulu Liberec nebo Slávii. Učil se od legendárního Karla Brücknera, s erudicí nebo zkušenostmi rozhodně problém nebude. Ovšem o Šilhavém se říká, že je z těch „hodných“ trenérů, na hráče prý nerad řve, zkouší to s nimi spíše po dobrém. Bude muset pracovat s demotivovaným a demoralizovaným kolektivem složeným spíše z průměrných hráčů a bez velkých individualit. Jestli uvidíme jen další bezhlavou rotaci hráčů doplněnou řečmi o „hledání vlastní tváře mužstva“, nebo se skutečně začne něco měnit k lepšímu, uvidíme už v příštích zápasech. Zázraky raději nečekejme, doba temna zdaleka nekončí.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Pelta v base, Berbr na trůnu, Severokorejci se bijí s Asiaty a fotbal míří do zkázy