Proč Trumpova zeď mezi USA a Mexikem budí tolik vášní? Pohraniční zdi staví každý druhý stát. I v Evropě jsou! K čemu opravdu slouží?
Důvody pro jejich výstavbu jsou různé: politické, společenské, náboženské, ekonomické i ryze bezpečnostní. Přesto jsou pohraniční zdi považovány za prvek „rozdělení“, které klade spíše psychickou než fyzickou bariéru mezi oddělené národy. Jsou pohraniční zdi špatné? Těžko říct. Jisté je, že jsou všudypřítomné.
Obecné povědomí o existenci pohraničních zdí se dnes bohužel většinou omezuje jen na znalost historické Velké čínské zdi, ještě nedávno neprostupné pohraniční zóny Železné opony, a současnou mediálně nepříliš populární přípravu výstavby bariér mezi Mexikem a Spojenými státy. I když zrovna tam ploty stály už padesát let před Donaldem Trumpem. Mezinárodně odsuzovat a kritizovat výstavbu zdí je dost pokrytecké. Ze 193 členských států Organizace Spojených národů si totiž své hranice pomocí zdí chrání 65 zemí.
Evropa bez hranic? Ale jděte…
První solidní bariéru, tzv. Limes Britannicus neboli Hadriánův val, vybudovali na pomezí Skotska a Anglie římské legie. Po tři století pak 120 kilometrů dlouhá zeď vymezovala severní hranici impéria, za kterou už žijí jen barbaři. Skvrnou na naší nedávné historii je bezpochyby tzv. Železná opona, síť drátěných překážek i betonových bariér, které tvořily neproniknutelnou hranici mezi Východním a Západním blokem. S délkou 6800 kilometrů na půl století doslova rozetnula náš svět vedví. A evropské zdi dnes? Dosud politicky nevyřešenou evropskou zdí zůstává „zelené pásmo“ na Kypru, které doslova zmrazilo život na ostrově. Nábožensky znesvářené obyvatele Severního Irska pak dělí „Zdi míru“ v Belfastu.
Oddělujeme se od Turecka a Ruska. A od sebe navzájem
Španělsko si u své africké výspy, pobřežních měst Ceuta (Tanger) a Mellila, udržuje dvě osmikilometrové zdi, které mají bránit pašování zboží a nelegální migraci. Nutno dodat, že nepříliš úspěšně. Kvůli migrační krizi rostou zdi i na Balkáně. Mezi Makedonií a Řeckem v délce třiceti kilometrů, a stejně dlouhá pak vznikla i na turecko-bulharském pomezí v roce 2014. O rok později se pak k výstavbě zdí přidalo i Maďarsko, které ploty a dráty posílilo svou hranici se Srbskem (175 kilometrů) a Chorvatskem (41 kilometrů). Podobný krok zvažuje také Slovinsko. Odluku od konfliktního souseda a zabezpečení hranic má poskytnout 2000 kilometrů dlouhá „zeď“, budovaná nyní mezi Ukrajinou a Ruskem. A podobná by měla vzniknout i v Estonsku.
Divoké hranice písku a smrti
Šest překrývajících se linií pohraničních bariér odděluje Maroko a sporné území Západní Sahary v celkové délce 2700 kilometrů. Území, které je zajímavé především jako největší světové naleziště fosfátů, by si totiž rádo nárokovala řada zemí. Umělý klid zbraní tu zajišťuje pozorovatelská mise OSN, ale také ozbrojenci znesvářených stran, miliony nášlapných min a ostnaté dráty. V roce 2003 vyrostl 500 kilometrů dlouhý plot mezi Botswanou a Zimbabwe. Oficiální důvod? Snaha zabránit pohybu hospodářských zvířat, nakažených slintavkou. Pohled na třímetrový plot, obalený ostnatými dráty a sršící elektřinou, však hovoří spíše o obavách malé země z velkého souseda.
I v Africe se problémy řeší zdmi
Opatrný vztah vůči Zimbabwe vyjadřuje 225 kilometry zdí i Jihoafrická republika. Zabránit má nelegální migraci, pašování drog a zbraní. Prakticky tak má doplnit 120 kilometrů dlouhou hraniční zeď, kterou JAR vede ze stejných důvodů s Mozambikem od roku 1975. A Keňa? Unavená útoky milic islámských fanatiků buduje pohraniční zeď se Somálskem, kde panuje totální bezvládí. Na výstavbě afrických zdí mezi státy se přitom hojně podílí zbytek světa. Bariéru mezi Lybií a Tunisem loni zbudovalo Německo (200 kilometrů), a Egypt od výběžku pásma Gazy odděluje jedenáct kilometrů příkopů a zdí, na kterých v rekordním čase zapracovali Francouzi. Zalepit „děravou“ hranici, kterou pronikají beduíni, kočovníci, ale také pašeráci a teroristé, pomáhá také 245 kilometrů dlouhá bariéra mezi Egyptem a Izraelem.
Zeď jako pojistka míru
Dalo by se říct, že Indie převzala ve stavbě pohraničních zdí fenomenální délky štafetu po Říši Středu. S výstavbou začala podél tzv. Radcliffovy linie v roce 1947, a dnes se od Bangladéše odděluje 3268 kilometry bytelné bariéry. Za touto hranicí prý mizelo indické zboží, a přicházela od tam nelegální pracovní síla. Pohraniční zeď stojí i podél hornaté hranice se „zavilým nepřítelem“, Pákistánem. Čtyři válečné konflikty jako dobrý důvod pro stavbu zdí postačí. Sporné území Kašmíru, jablka sváru, pak odděluje od roku 2004 550 kilometrů zdí, a ve výstavbě je 1700 kilometrů zdí s dalším neklidným sousedem, Barmou (Myanmar). Pákistán zvažuje (intenzivně podporován USA) výstavbu 2400 kilometrů zdi u hranic s Afghánistánem, a přitom staví 700 kilometrů zdí podél Íránu. Rozšiřuje tak původní linii opevnění z Taftanu do Mandu. A Írán si na vlastním území souběžně staví druhou.
Zóny všech a nikoho
Paradoxní situace, kdy dva sousedící státy budují zeď proti zdi, je také případem Malajsie a Thajska. Sporná hranice s desetimetrovým pásmem nikoho (které je údajně nejfrekventovanějším pašeráckým koridorem v Asii vůbec) se nakonec stala předmětem shody. Obě země se rozhodly, že spolu vystaví jednu, společnou a 640 kilometrů dlouhou zeď. Ve výčtu pochopitelně nesmí chybět „nejstřeženější hranice světa“, demilitarizovaná a přitom nejvíce vyzbrojená hranice, oddělující Severní a Jižní Koreu. 250 kilometrů hranice zemí, které jsou spolu oficiálně ve válečném stavu, střeží dohromady půl milionu mužů ve zbrani. A Čína? Ta si jako pojistku před Severní Koreou buduje zeď dlouhou 1400 kilometrů, střeženou třemi až sedmi divizemi. Proti tomu je třicet kilometrů zdí hraničního pásma u Hong Kongu téměř zanedbatelných.
Neklidný středovýchod
Na průmyslové bázi výstavbu zdí rozjelo především Turecko. Snaží se tím odprostit od přílivu migrantů z válečných zón a potenciálně nebezpečných extrémistů. Podél Sýrie tak relativně rychle vyrostlo 820 kilometrů zdí, a s nábožensky rozdílným Iránem pak dalších 144. Od sousedů se distancují i Spojené arabské emiráty, které vedou podél Ománu 440 kilometrů nástrah, minových polí a zdí. Podobně to vidí i Saudská Arábie, která podél Jemenu a Iráku udržuje dohromady 1020 kilometrů zdí a zátarasů, které prokládá opevněnými pozicemi vlastního vojska.
Po pádu Železné opony zdí neubylo
Od roku 1993 se od Iráku „drží dál“ také Kuvajt. Pomáhá mu v tom 193 kilometrů zdí a bezpečnostního pásma, do které není možné vstoupit bez zvláštního povolení. Přesto nejvíce „izolovanou“ zůstává Uzbekistán, který se oddělil od Afghánistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a Kazachstánu 3200 kilometry zdí. A douška na závěr: od 9. listopadu 1989, symbolického výročí pádu Berlínské zdi, se délka pohraničních zdí ve světě zvýšila šestnáctkrát. To už nutí k zamyšlení, ne?
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Příčinou válek v Africe není nedostatek potravin, ale jejich snadná dostupnost! Nevěříte?