Nevidím zlo, neslyším zlo. Proč zraňující informace raději vypouštíme? Jak funguje náš mozek, když děláme něco neetického? Vědci mají jasno!
Lidský mozek je bezpochyby fascinující nástroj. Aby nás ochránil traumat a nepříjemných výčitek svědomí, umí si dovedně pohrát s naší pamětí. Proto nás naše podvědomí občas „vědomě“ zbaví kousků nepříjemných informací. Když třeba děláme něco morálně pochybného, zapomeneme, že se to vlastně nesmí. Jak to?
Zní to jako divoká teorie, ale psychologové a marketéři Ohijské stání univerzity si dali s následujícím experimentem opravdu záležet. Šlo jim hlavně o to, jak dalece jsou schopni lidé zajít při výběru produktů, jejichž původ je, slušně řečeno, neetický. O které morálně závadné výrobky šlo? V jejich pokusu se jednalo buď o oblečení, které prokazatelně vzniklo v asijských robotárnách, s využitím otrocké dětské práce. Anebo o designový nábytek, který byl vyroben ze dřeva, vytěženého v pralesních rezervacích.
Paměť nám slouží. Občas.
Džíny, na kterých pomyslně ulpěla dětská krev, nebo stolek se srstí ubitého orangutana bychom si nejspíš sami nepořídili. Ale když se nám líbí? Pak začne naše hlava pracovat. Jak? Ohijská marketérka Rebecca Reczek si nejprve pozvala 236 studentů, a dala jim dvacet minut času. V daném limitu se měli nejprve zpaměti naučit základní popisky šesti stolků z vytvořeného katalogu. Nic zásadního: barva, velikost, výrobce, původ dřeva. Tady se také dozvěděli, za kterým ze stolků stojí pokácené pralesy.
Následně si nabyté informace vyzkoušely v krátkém testu. Úspěšnost? Hezkých 94 %. Tehdy už Reczeková věděla, že si studenti základní informace pamatují. Pak je trochu rozptýlila jinou prací, a test se opakoval. Na druhý pokus byl výsledek o poznání horší. Údaj o tom, který stolek patří mezi neetické výrobky, si rázem pamatovalo jen 60 % účastníků. Což je dost zvláštní, protože ostatní odpovědi byly v pořádku.
Špatné jsou ty, co jsem nevybral!
„Nejde o to, že by snad studenti nedávali pozor,“ říká Reczeková. „Všichni před chvílí tuto znalost a její zapamatování demonstrovali. Jde o to, že je mozek selektivně zbavil této nepříjemné a zraňující informace.“ To byl ale teprve začátek. Podobný pokus zorganizovala i s džínami. Jen v polovině případů ale tentokrát byla u konkrétní značky zboží uvedena informace o tom, že za tímhle kouskem látky stojí dětská práce. Které si vyberou? Přece ty, co sluší a dobře padnou!
Účastníci opět informaci o neetickém původu nějak vypustili. Když se jich ptala, které džíny a proč si vybrali, rádi se pochlubili. Přitom byli bytostně přesvědčeni, že jejich favorizovaný kousek s pomocí dětské práce vyroben rozhodně nebyl. Tvrdili to ti, kteří to ani vědět nemohli (v jejich katalogu informace uvedena nebyla), stejně jako druzí, kteří si jej právě vybrali! Jejich mozek často udělal jeden velký přeskok, a za „závadný“ označil jiný produkt. „Je to velmi systematický a nenáhodný proces,“ popisovala Reczeková.
Zapomínání nás nebolí
Velké finále a rozuzlení pak skrýval třetí experiment. Marketérka uvedla hypotetický příklad muže, který si koupil právě takové džíny vyrobené v robotárně. A udělal to i přes to, že o jejich neetickém původu věděl. Jen na to zapomněl. Jako druhý případ uvedla situaci, kdy si takový muž džíny koupil, i když o jejich temné historii dobře věděl a pamatoval si to. Který z nich je horší?
Účastníci souhlasně potvrdili, že darebákem je ten, který se na páchaném zlu vědomě podílí. „Což je ale v konečném důsledku naprosto zcestný způsob uvažování,“ říká Reczeková. „Oba dva tito hypotetičtí muži totiž podpořili nelegální obchod naprosto stejně. Takové myšlení ale hodně prozrazuje o nás samotných.“ Lidé „omlouvali“ počínání toho, který o problému věděl a jen na něj zapomněl.
Strategie selektivní paměti
„A to je přesně ono,“ uzavírá Reczeková. „Osoba, která jen zapomene, se podle nás morálně proviní mnohem méně. A naše zapomínání informace o neetickém původu zboží je pak nevědomou psychologickou strategií, jak se s tím vyrovnat. Na tomto základě můžeme říci, že pro většinu lidí platí „zapomínání“ za oboustranně akceptovatelnou obrannou strategii. Zapomínáme občas proto, že je to snazší a projde nám to spíš, než kdybychom podobné neetické volby činili vědomě.“
Jak jste na tom vy?
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: