Ženy vs muži: k čemu máme předpoklady podle pohlaví a jak moc se vlastně lišíme? Co by měli dělat muži a co ženy?
Po dlouhá tisíciletí evolučního maratonu s puncem omezených vědeckých poznatků drtivá většina lidí automaticky předpokládala jasně diferenciovanou genderově inherentní charakteristiku obou pohlaví. Mužům byly přisuzovány maskulinní vlastnosti, dominance, role ochránců, živitelů a neochvějných společenských vůdců, ženy byly pečovatelky, zosobňovaly krásu a citovost, staraly se o domácí krb, uměly naslouchat a kvést v submisi. Platí to dodnes?
Odborníci dnes sice potvrzují jisté vrozené rozdíly a převažující tendence toho či onoho pohlaví. Jedním dechem však dodávají, že drtivá většina z nás z lůna rozhodně nevyhřezává jako 100% muž či žena. Nejčastěji se v nás mísí něco z obou. „Typických“ rozených představitelů maskulinního či feminního směru je v praxi opravdu málo. Podle expertů jen něco mezi 0 % – 8 % (viz studie níže).
Hlavní role ve formování našich osobností tak přebírá výchova, prostředí a kulturní diktát. A zatímco v minulosti byly genderové rozdělení rolí a specializace pohlaví evolučně plně ospravedlnitelnou strategií, dnes vidíme muže na mateřské nebo ženy ve vedení společností a států, chlapy, co bez studu veřejně bulí, i citově vyprahlé dámy s koulema. Zda je to tak v pořádku necháme na vašem posouzení.
Málokdo z nás je 100% samec
Tým vědců z Tel Avivské univerzity v Izraeli uskutečnil jedinečnou komparativní studii, v jejímž rámci doslova nahlížel do hlav 1 400 dobrovolníků a snažil se kvantifikovat rozdíly mezi mozkem muže a ženy. Kromě porovnávání mozkových snímků magnetickou rezonancí nebo difúzním tenzorem se pokusným subjektům mimo jiné měřil třeba objem šedé kůry (řídící centrum organizmu a sídlo vyšší nervové činnosti).
Odlišnosti mezi pohlavími
Přitom byly zjištěny jisté strukturální odlišnosti mezi muži a ženami. Jenže ani z nich vědci nemohli udělat žádné obecně platné pravidlo. Jednalo se např. o levý hipokampus, což je oblast asociovaná třeba s procesy ukládání informací do dlouhodobé paměti. Ten byl zpravidla o něco větší u mužů. Důležité je zde slůvko ZPRAVIDLA.
V testovaném vzorku dobrovolníků se totiž našlo pěkných pár žen, které disponovaly větším a typicky „mužským“ hipokampem, ale i mužů, jež měli hipokampus menší než průměrná žena. A tak to bylo s téměř všemi zkoumanými oblastmi. Z toho důvodu vědci vytvořili dva hypotetické modely mozku – 100% mužský a 100% ženský. Ty pak porovnávali s mozky skutečných testovaných osob. Výsledek už jsme nadnesli výše, téměř nikdo (v praxi údajně jen něco mezi 0 % – 8 % lidí) neměl jen typicky mužský nebo typicky ženský mozek.
Prozradí pohlaví chování?
Zatímco výše zmíněná izraelská studie víceméně popírá výrazné behaviorální a strukturální rozdíly mezi muži a ženami, jiné jsou vodou na mlýn zastáncům genderových stereotypů. Jednou z nich je např. o něco starší, avšak stále hojně citovaná práce doktora Nirao Shaha (Sex differences in cognitive abilities). Podle něj nelze jen tak přehlížet ohromné množství dat poukazujících na kognitivní rozdíly mezi pohlavími – a nejen u lidí.
V rámci jedné studie byly 34 opičkám (makaků rhesus) nabízeny hračky. Zatímco samci dávali přednost autíčkům a hračkám s kolečkami, samičky si oblíbily plyšáky. U opic bychom přitom těžko argumentovali tím, čím bychom mohli argumentovat u lidí: totiž že jde o důsledek kulturních dogmat a výchovy. Podobná studie byla přitom později přesto provedena také u lidí, kluků a holčiček ve věku 9 – 17 měsíců, a i během ní se potvrdily rozdílné preference pohlaví, co do typu hraček.
Typ pohlaví rozhoduje o dalších věcech
Podle Shaha pohlaví rozhoduje také o našich predispozicích a vrozených talentech. Ženy jsou údajně zpravidla lepší ve verbálních disciplínách (s výjimkou verbálních přirovnání), lépe rozumějí psanému slovu a jsou lepší v psaní. Muži excelují v úkonech vyžadujících jemnou motoriku, koordinaci a rychlé vnímání. Výhodu mají také během získávání informací z dlouhodobé paměti (pravděpodobně jde o důsledek výše zmiňovaného většího levého hipokampu), a v paměťových úkonech obecně. Stejně tak, když dojde na vizualizaci, ať už ve 2D nebo trojrozměrném prostoru. Podobných rozdílů v nadání je podle Shaha celá řada.
Jaký je váš názor? Měly by se ženy držet „holčičích“ zaměstnání a muži vykonávat ty „klučičí“? Nebo dnes může být každý z nás, čím si jen bude přát?
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Jak ženy vnímají romantiku? Úplně jinak než my muži!
Nejosvědčenější rady koučů jak přirozeně povzbudit svou sexuální touhu. Zkuste „no o time“!