Nejdivnější psychické poruchy. Buďte rádi, že nic z toho nemáte!

Klinická lykantropie: také se měníte ve zvíře?

Slovo „lykantropie“ budou znát studenti dějin náboženství či příznivci fantastické literatury. Slovo „lúkos“ znamená „vlk“, „anthrópos“ je „člověk“ a jde o vlkodlaka. Jenže existuje také klinická lykantropie, tedy vlastně takové „klinické vlkodlactví“. Takto postižení lidé se přitom nevnímají jen jako vlk, ale také další zvířata. Chovají se tedy podobně, vydávají stejné zvuky a napodobují i pohyby. Jedinci, kteří si myslí, že jsou červi, se tedy např. plazí. Takového člověka byste tedy na ulici rozhodně poznali, i když by vás asi nejprve napadlo, že trochu přebral v nejbližší hospodě.

Taidžin kjófušó aneb někteří Japonci jsou na hlavu

Tento syndrom postihuje především Japonce, jež vyrostli zcela podle očekávání místní kultury. V dospělosti se v interakcích s ostatními lidmi obávají projevit své postoje, řeší své chování a dokonce i vzhled a funkce vlastního těla. Strach, že „smrdí“, je u nich přitom opravdu enormní a tělesné zvuky jsou pro ně skutečným hororem. Mimochodem, věděli jste, že mnohé japonské záchody umí zahrát hudbu a vydávat i další zvuky? Mnozí lidé je přitom nemají ani tak kvůli potřebě komfortu, ale kvůli přání, aby nebyly slyšet zvuky při vykonávání potřeby. Když se tedy zařízení rozbije, musí si asi zapět nějakou japonskou lidovou, a to hezky nahlas.

Riley-Dayův syndrom. Bolest, co to je?

Lidem postiženým tímto syndromem netečou slzy, mají špatný krevní tlak, často zvracejí, špatně se vyjadřují a pohybují, sužují je potíže s polykáním atd. Že na tom není nic zase tak divného? Pravda, ale také navíc obvykle necítí bolest. Zdá se vám, že je to vlastně výhoda? Vůbec ne, naopak! Bolest má totiž (nejen) v lidském životě důležitou funkci. Ono když se omylem opřete o rozpálenou plotnu, a že je něco špatně zjistíte, až když ucítíte příjemnou vůni pečeného masa, asi není pravě ideální. A samozřejmě mohou nastat i mnohem horší situace!

Cotardův syndrom: zombie mez námi

Zombie jsou aktuálně velmi populární. A takoví jedinci skutečně žijí mezi námi. Tedy ne že by byli skutečně po smrti, ale myslí si to. Domnívají se tedy, že nemají v těle žádnou krev ani orgány a že zkrátka z nějakého důvodu přežili svoji smrt a nadále chodí po světě. Doplňme, že takto postižení lidé jsou často na štíru i s osobní hygienou. Předpokládáme-li tedy, že by skutečné chodící mrtvoly dvakrát hezky nevoněly, alespoň v tomto ohledu je napodobují celkem věrně.

Koro aneb kde, má milá, kde ho mám?

Že pánové často myslí na svoje nádobíčko není zase tak divné. Jenže už jste si někdy mysleli, že se vám penis scvrkává anebo vám dokonce může být ukraden? Pokud ano, tak možná trpíte poruchou zvanou koro. Takto postižení muži si ho z obavy o zmizení velmi často drží a někdy dokonce o tuto službu žádají své příbuzné (tajně doufáme, že pouze manželku, a ne třeba strýčka). Tento strach přitom existuje i u žen, ačkoli v menší míře. Zde by však mnozí pánové asi rádi vlastníma rukama pomohli, aby ke zmizení intimních partií nedošlo. Nebo se snad mýlíme?

Apotemnofilie: „mám hnusný ruce, pryč s nima!“

Tohle je opravdu maso! Mnoho lidí není spokojeno se svým tělem, ovšem apotemnofilici jdou o „trochu“ dále. Některé jejich části se jim totiž nelíbí natolik, že ji chtějí odstranit. Dokonce mohou vyhledat lékaře a požadovat amputaci končetiny apod. To se jim však pravděpodobně nesplní. A co potom? Samozřejmě si mohou pomoci sami. A skutečně si někteří lidé trpící apotemnofilií způsobí vážné zranění a doufají, že pak k amputaci dojde, anebo ještě v horším případě se o ní pokusí sami! To už je tedy opravdu na svěrací kazajku.

Papafobie. WTF?!

Fobií existuje celá řada. Některé jsou celkem běžné (např. arachnofobie), další spíš vzácné. Do druhé skupiny patří např. zytofobie, tedy strach z piva, který se u nás rovná skoro rouhání. Když už jsme ale použili náboženskou terminologii, za vůbec nejdivnější fobii považujeme tzv. papafobii. Ne, nejedná se o strach z otce, ale z papeže! A její důvod? Může se jednat o obecnou součást strachu ze světců, ale příčinou je dle některých vědomí nějakého vlastního velkého hříchu. Pro takové lidi musí být každopádně pronásledování zuřivým papežem ve vytuněném papamobilu opravdovou noční můrou.

Autor: Petr81

Umělec ilustruje kresbami strach lidí s úzkostnými poruchami (15 ilustrací)

Chlapi v přechodu: Nervová labilita i přecitlivělost. Jak poznat, že je to váš případ?

Další galerie