Efekt přihlížejícího: až to s vámi sekne, neměl by být kolem dav lidí!

Kauza vraždy Kitty Genoveseové

Psal se březen roku 1964. Mladá newyorská barmanka Kitty Genoveseová mířila v brzkých ranních hodinách z práce domů, kam ale nikdy nedorazila. Připletla se totiž do cesty jistému Winstonu Moseleymu, který ji ubodal. Zpráva o této vraždě se následně dostala na první stránky novin a určitou dobu otřásala celou americkou veřejností. Že je to nějaké divné? Vždyť přeci podobných událostí se muselo i ve „zlatých šedesátých“ stávat hodně. To jistě, nicméně šokem pro všechny byl průběh celého zločinu.

Vražda nebohé Kitty totiž trvala neuvěřitelných 30 minut a zaznamenalo ji 38 lidí z okolních domů! Vrah navíc místo činu několikrát opustil, následně se vrátil a pokračoval. Většinu času přitom oběť křičela o pomoc, jenže té se jí nedostalo. Tedy dostalo, protože jednomu z přihlížejících se nakonec nešťastnice zželelo (nebo se chtěl konečně vyspat) a policii zavolal, ovšem v tu dobu již bylo pozdě. Winston Mosley svůj hrůzný čin dokončil a mohl být spokojen s dobře odvedenou „prací“.

Celou zemi tento zločin výrazně šokoval. Samozřejmě se mluvilo o neuvěřitelné bezohlednosti, apatii a nelidskosti. Ono pokud by se podobná událost stala u nás, tak by to asi bylo stejné. Tedy za předpokladu, že by ji komunističtí pohlaváři nechali proniknout na světlo světa. Každopádně, vražda Kitty Genoveseové skutečně zahýbala veřejností v celých Spojených státech. Jenže některým lidem výše uvedené vysvětlení o zkaženosti 38 svědků a vlastně celé moderní americké společnosti tak úplně nesedělo…

Psychologové vracejí úder

Dva američtí psychologové, totiž John Darley a Bibb Latané, si po vzájemném probrání případu uvědomili, že vše není tak úplně jasné, jak bylo prezentováno, a přišli s vlastním vysvětlením. Celá událost totiž dle nich nebyla strašná díky tomu, že ji zaznamenalo 38 lidí a nikdo nepomohl. Naopak že nikdo nepomohl, bylo důsledkem právě vysokého počtu svědků. Své přesvědčení následně potvrdili i sérií pokusů, ze kterých jim vyšlo, že člověk má skutečně větší šanci na pomoc od okolí, když je kolem spíše méně lidí. A „efekt přihlížejícího“ se stal potvrzenou teorií.

Jak to ale vlastně funguje? Psychologové dokázali, že člověk, který je svědkem nějaké vypjaté situace, se v přítomnosti mnoha dalších jedinců tak nějak zdráhá jednat. „Mohlo by to být trapné“, „co já vím, jak pomoci, od toho tu jsou určitě kvalifikovanější a vhodnější kandidáti na titul hrdina roku“ a vůbec, „proč zrovna já“… Tím sice pochopitelně není dáno, že někdo z většího davu nemůže pomoci, nicméně, skutečně má počet přihlížejících značný vliv na ochotu a rychlost zásahu, případně alespoň na zburcování policie, záchranky apod.

Nestávejte se pouhými přihlížejícími!

Z výše uvedeného textu vyplývá jediné, tedy vlastně nic víc, než co říká nadpis tohoto odstavce. Jistě, pokud se stanete svědkem nějakého agresivního útoku, ne každý má na to, aby zasáhl fyzickou silou. Vždy je ale možné něco dělat. Můžete třeba zaběhnout do nejbližší posilky, je-li v okolí nějaká, a přivést bandu nabušenců, kteří dají agresorovi co proto. Hlavně se ale nespoléhejte na ostatní přihlížející, protože někdy mohou o bytí a nebytí rozhodovat pouhé sekundy.

Zkrátka a dobře je důležité, být si tohoto fenoménu vědom. Pokud se totiž opravdu dostanete do nějaké podobné situace, můžete začít jednat okamžitě, bez ohledu na ostatní, a ty koneckonců také inspirovat, což se vám jednou může vrátit. Nikdy totiž nevíte, kdy bude nějaké nebezpečí hrozit vám. Asi totiž budete v takovém případě rádi, když nebudou všichni kolem jen okounět a říkat si, že jestli vám vyteče ještě jeden litr krve a nikdo další vám nepomůže, počkají ještě na jeden a pak se rozhodnou…

Autor: Petr81

Originální obhajoby vrahů – mimozemšťané, labrador a další

Je vám všechno jedno? Známe na to diagnózu. A budete se divit!

Další galerie