TOP 4 extrémní sporty v dějinách: římský předchůdce MMA i brutální verze fotbalu
Lidský druh je od přírody hravý a soutěživý. Stačí si uvědomit, že na světě je podle některých zdrojů více než 8 000 unikátních sportů – to by jako důkaz stačit mohlo. Některé jsou pro každého (šachy, curling), jiné vyžadují fyzičku a ideálně alespoň trochu talentu (fotbal, hokej, cyklistika) a pak jsou tu takové, na nichž ujíždějí především „blázni“, kteří by bez pravidelného přísunu adrenalinu nejspíš umřeli. Vítejte ve světě extrémních sportů!
-
Starověké pólo (Perská říše)
Pólo je kolektivní jezdecký sport, ve kterém proti sobě nastupují dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Cílem je dostat za pomoci dlouhé pálky míček do branky soupeře. Ve starověké verzi ovšem zapomeňte na uhlazené anglické džentlmeny, kteří si po zápasu odskočí na panáka 50leté whisky. Tady se jezdilo na dřeň. Pólo jako takové patří k jednomu z nejstarších kolektivních sportů světa. Ve starověku byla jízda často rozhodujícím faktorem bitev. Pokud jezdci na koních nechtěli skončit s hlavou napíchnutou na píce nepřítele, museli pořádně trénovat. Podle řady historiků je proto pravděpodobné, že se pólo vyvinulo právě z armádních cvičení jízdních složek.
Stalo se tak v Perské říši zhruba v 6. století před naším letopočtem. Hra si rychle získala na popularitě a šířila se dále nejen v Asii, ale též napříč Evropou. Zajímavá historka se váže k době, kdy se Alexandr Veliký rozhodl pro invazi do Persie. Perský král Darius svého protivníka podceňoval a tak mu nechal poslat pálku a míček s posměšným vzkazem – „mladík by se měl raději vrátit k hraní her.“ Jenže šance, že během zápasu starověkého póla umřete, nebyla ve srovnání s možností skonu v bitvě zase o tolik nižší.
-
Závody koňských spřežení (Starověké Řecko, Starověký Řím)
Pokud patříte mezi škarohlídy, plející na vysoké platy dnešních sportovních hvězd, možná vás překvapí, že se nejedná jen o dopad moderní profesionalizace sportu v kombinaci s kapitalizmem. Jedním z nejbohatších sportovců historie byl jistý Gaius Appuleius Diocles, jeden z vyhlášených jezdců na koňském spřežení. Kdybychom jeho tehdejší majetek přepočítali na dnešní hodnotu, zjistíme, že milý Diocles by se v mžiku zařadil mezi dolarové miliardáře. Rozdíl je v tom, že dnešní fotbalisté a další superhvězdy sportu nečelí zdaleka takovým rizikům. V každém závodě koňských spřežení ve starověkém Římě šlo totiž o krk. Starověcí Římané tento sport milovali, tehdy u nich byl populární asi tolik, co dnes fotbal ve světě. Vždyť třeba do římské arény Circus Maximus se dokázalo napěchovat přes 150 tisíc diváků!
Samotná koňská spřežení byla tažena dvěma či čtyřmi koňmi a závod měl délku 7 okruhů v aréně. Vítězná strategie byla jednoznačná – dostat se na vnitřní dráhu, čímž se zkrátila trasa, kterou závodníci museli absolvovat. Není divu, že během manévrů, kterými si jezdci chtěli zajistit výhodu, nezřídka docházelo k nehodám a úrazům – často smrtelným. Exhumace a studie těl jezdců prokázala dnes těžko uvěřitelnou skutečnost: závodníci se dožívali v průměru pouhých 22 let!
-
Pankrátion (Starověké Řecko)
Jedna z olympijských disciplín ve Starověkém Řecku nesla název Pankrátion. Volný překlad zní „veškerá síla“ a podle všeho šlo název krásně odrážel realitu. V tomto předchůdci dnešních zápasů MMA proti sobě stanuli dva muži v brutálním souboji, který nějaká pravidla příliš neřešil. Zpočátku vůbec, později přece jen – nesměly se jen tři věci: kousat, vydloubávat oči a útočit na genitálie. Cílem bylo samozřejmě dostat druhého na lopatky. Asi netřeba dodávat, že poražený v procesu nezřídka zemřel, nejčastěji zardoušením. Kdyby vás Pankrátion zajímal, můžete se do něj sami pustit. Toto bojové umění se totiž vrací do módy, a tak se otevírají různé školy (nejen v USA, ale i tady v Evropě). Jen bacha na krční tepny.
-
Calcio Fiorentino (italská Florencie)
Ve starověkém Římě znali kolektivní míčovou hru, která byla takovým křížencem rugby a fotbalu. Jmenovala se Harpastum, byla pro dva týmy o 5-12 hráčích, probíhala na hřišti velikosti hokejového kluziště a hrála se s malým míčem z vycpané kůže, který bylo třeba dopravit na opačnou stranu hřiště. Hrát se smělo rukama i nohama, míč se však nesměl nosit.
Calcio Fiorentino, jehož počátky sahají do Florencie 16. století, vychází právě z tohoto sportu. Vzhledem k tomu, že de facto chybějí pravidla týkající se vzájemného kontaktu hráčů, je to však mnohem větší řežba. Proti sobě stanou dva týmy po 27 (!) hráčích, které se jakýmkoli způsobem snaží zastavit soupeře a dostat míč na druhou stranu hřiště. Povolen je grapling, boxování i kopání. Prostě skoro všechno, co znáte z MMA. Tomu také odpovídá tělesná konstituce a schopnosti většiny hráčů. Mrkněte na video:
Co na tyto hry říkáte? Šli byste do toho? Který z historických extrémních sportů byste si zkusili nejraději?
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Novinky ve světě adrenalinového sportu