„Neznámé“ obří vrakoviště vojenské techniky v Kuvajtu aneb co po nás najdou příští generace?

Historické pozadí: válka v Perském zálivu

Pokud byste to nepamatovali, válka v Perském zálivu proběhla od 2. srpna 1990 do 28. února 1991 a odstartovala ji irácká invaze do Kuvajtu. Tento akt někdejšího „slouhy“ americké vlády Saddáma Husajna nerozdýchal prezident George H. W. Bush a koalice států (včetně tehdejšího ČSFR) v čele s USA v operacích Pouštní štít a Pouštní bouře invazní jednotky „vykopala“ zpátky do jejich domoviny. Jak ostatně ukázala budoucnost, válka se Saddámem se stala v rodině Bushových pěknou tradicí.

Tento akt pana Bushe staršího ovšem nebyl motivován ani tak odporem k irácké agresi vůči Kuvajtu, ale vojska byla vyslána k obraně sousední Saudské Arábie. Zde přitom vládnou přívrženci fundamentalistické formy islámu s názvem „salafíja“ či „wahhábismus“. Právě Saudská Arábie má ale nejdelší spojenecké vazby s USA v tomto na ropu bohatém regionu, které trvají už od 30. let 20. století, takže v takovém případě přeci radikálnější muslimové nemusí nikomu vadit. Jak typické…

Hřbitov vojenské techniky

Ačkoli válka v Zálivu netrvala „leta“, v jejím průběhu bylo zničeno velké množství vojenské techniky. Při ústupu irácké armády po Dálnici 80, jež vede mezi Irákem a Kuvajtem, bylo např. v noci z 26. na 27. února 1991 zničeno americkými a kanadskými silami, případně opuštěno samotnými Iráčany až 2 000 vozidel. Obrázky zkázy na tzv. „Dálnici smrti“ také obletěly svět a dodnes jsou poměrně známé. Většina této a další techniky přitom následně zamířila na jedno konkrétní vrakoviště…

Toto vrakoviště nese název Boneyard a nalézá se pouze několik desítek kilometrů od hlavního města Kuvajt. Někdy je nazýváno také Umm Al Kwaty a bývá označováno i jako „hřbitov tanků“. Ve skutečnosti se tu však nachází nejrůznější vojenská technika, která zahrnuje nejen obrněná vozidla, ale také osobní a nákladní automobily, děla apod. Ačkoli nejvíce zničených strojů patřilo irácké armádě, odpočívají zde také vojenské „mašiny“ dalších bojujících zemí, a to včetně československých.

Co se týče množství, nikdo vám přesně neřekne, kolik techniky tu vlastně nalezlo svůj poslední odpočinek. Žádné informace o konkrétním počtu totiž nejsou k dispozici a navíc svou roli hraje také pouštní písek, který jednotlivé vybavení postupně pohřbívá pod sebou. Každopádně na tomto místě o rozloze několika km² mohlo dle odhadů spočinout tisíce kusů nejrůznějších strojů. Jak to ale bylo ve skutečnosti, se už asi dozvíme jen těžko a můžeme leda tak spekulovat.

Existuje vrakoviště ještě dnes?

Ač nebyl konflikt v Perském zálivu zase tak dávno, příliš mnoho informací o tomto vrakovišti na internetu nenadejte, takže se postupně vytrácí z historie. Má to své bezpečnostní důvody, neboť velká část techniky byla zničena municí z ochuzeného uranu, což je velmi toxická látka, a pochopitelně zde bude i nějaká ta nevybuchlá munice. Navíc v oblasti panují často teploty okolo 50 °C, takže se nejedná o ideální místo pro rodinnou dovolenou, a to ani pro rodiny nadšených militaristů. Možná jej tedy objeví až příští generace a budou se celkem divit.

Střes se pomsty strojů!

Po celém světě se nachází řada „úctyhodných“ hřbitovů vojenské techniky. Mnohé z nich se přitom rozkládají, a to doslova, na evropském kontinentu. Asi nejznámější leží u chorvatského Vukovaru, kde proběhla jedna z největších bitev války o Jugoslávii, jež se shodou okolností odehrála právě v roce 1991. Musíme tedy jen doufat, že Zemi jednou skutečně neovládnou terminátoři, kteří by se pravděpodobně chtěli lidstvu za tyto hromadné hroby svých předchůdců pomstít…

Autor: Petr81

Drony změní náš život i válčení, nebude to dlouho trvat

Nejlepší snajpři světa – ani jste je nezahlédli a bylo po vás

Další galerie