10 důvodů, proč Pražáci nesnáší ostatní řidiče v Praze

Abyste si nemysleli, že jsme nějací namyšlení, tak to ani trochu. S tímhle nápadem přišla paní primátorka. My jen pořádně popíšeme důvody, proč by nepražští neměli jezdit do centra. Neumí totiž základní pravidla jízdy v Praze. Tady jsou návody, jak je používat. Řidiči v Praze totiž dbají hlavně na druhé a snaží se nebýt bezohlední, tak jako často bývají mimopražští.

1. Kruhové objezdy

Je to taková kuriozitka. Ale některé kruhové objezdy v Praze mají více než 2 pruhy. Proč tomu tak je? Není to proto, že stavaři chtěli zmást řidiče. Je to proto, aby řidiči opouštějící kruhový objezd nebrzdili řidiče, kteří ještě pokračují. A ti, kteří se na kruhový objezd připojují, aby nemuseli nikomu dávat přednost.

Špatné použití: Vjedu na kruhový objezd a zuby nehty se držím vnějšího pruhu. Do vnitřního nesjedu, i když můj pruh stojí a vnitřní pruh je prázdný. Nechci přeci rozpouštět kolonu.

Správné použití: Vjedu na kruhový objezd a pokud hned nesjíždím, zařadím se do vnitřního pruhu. Do vnějšího se zařadím až tehdy, když budu opouštět kruhový objezd.

Vnitřní okruh? Ten se nepoužívá.

2. Úsekové radary

Po Praze je jich hodně. Na Jižní spojce, v Blance, dokonce i v tunelech na okruhu u Prahy. Každý Pražák si na úsekové radary dává pozor, protože ví, že stačí jet o 5 km/h více a už je doma obálka s výzvou k zaplacení (přestupek nikoho nezajímá, jen peníze). Takže zatímco všude jinde se jezdí tak, kolik rozum řidiči dovolí, v těchto úsecích jedeme všichni tolik, aby pokuta nepřišla.

Špatné použití: Po Jižní spojce jedu 90 km/h. Pořád.

Správné použití: Po Jižní spojce jedu takovou rychlostí, která je bezpečná pro mé schopnosti a schopnosti mého vozu. Tak, abych nikoho neomezoval nebo neohrožoval. Když se blíží první kamera úsekového radaru, zvolním na cca 85 km/h (tachometry trochu nadměřují). Když přijde druhá kamera úsekového radaru, vrátím se do první fáze jízdy.

3. Odbočovací pruh

Proč je v jednom kuse zacpaný okruh u sjezdu na Plzeň? Protože tranzitní neumí používat odbočovací pruh.

Špatné použití: Vidím, že se blíží odbočovací pruh, proto již 300 metrů před ním začnu brzdit z 130 na 60 km/h a do odbočovacího pruhu zajedu hezky pomalu.

Správné použití: Jedu stále plnou rychlostí a teprve až odbočím do odbočovacího pruhu, zvolním, abych nebrzdil auta, která jedou průběžně a neodbočují.

I odbočovací pruh umí vytvořit kolonu.

4. Připojovací pruh

Ještě mnohem horší situace je u připojovacího pruhu. Špatným připojením se zablokuje doprava i u vysokokapacitní silnice s mnoha pruhy.

Špatné použití: Do průběžného pruhu se připojím co nejdříve to jde, nevyužívám možnosti připojovacího pruhu. Vjedu do průběžného pruhu a zbrzdím tak ty, kteří v něm už jedou. Ti zpomalí a buď se udrží za mnou nebo zpomalí a odbočí doleva. Tím zabrzdí i ty, kteří jedou v dalším pruhu. A taky musí zabrzdit. Zpomalení se pak šíří ve stylu dominového efektu.

Správné použití: V připojovacím pruhu jsem co nejdéle a zrychlím na takovou rychlost, jakou se jede v průběžném pruhu. Pak do něj odbočím, abych nikoho nezabrzdil.

5. Plná čára

Proč bývá mezi pruhy plná čára? Protože se nechce, aby se tu mezi pruhy přejíždělo. Pokud nevíte, ve kterém pruhu máte jet, zaparkujte na okraji Prahy.

Špatné použití: Jedu ve špatném pruhu a zjistím, že potřebuji jet do pruhu jiného. Už je tam ale plná čára. Toho si nevšímám, protože čára není zeď, takže zabrzdím a až to půjde, přejedu do vhodného pruhu. To že zabrzdím desítky aut za mnou, na tom nesejde.

Správné použití: Sleduji cedule a vím, ve kterém pruhu mám jet, abych neomezoval ostatní účastníky provozu. Pokud se nestihnu zařadit, jedu dál, za pár metrů bude delší odbočka.

Z levého pruhu se nepřejíždí. Je zde plná čára.

6. Semafory

Jasně, když bydlíte na vesnici, tak semafory vůbec neznáte. Když bydlíte na malém městě, tak vám žíly netrhají. Projede tu 50 aut za den a semafor to nijak neovlivní. Ale Prahou jezdí stovky tisíc aut. A pokud ze semaforu nevystřelíte jak jen to jde, marníte tím ročně desítky hodiny lidských životů.

Špatné použití: Oranžová nic neznamená. Teprve, až se rozsvítí zelená, mačkám spojku a pomalu se rozjíždím.

Správné použití: Jakmile skáče oranžová, mačkám spojku a rozjíždím se. Statistika nuda je, má však cenné údaje. Pokud se s červenou rozsvítí i oranžová, znamená to, že dříve než se dostanete do křižovatky bude svítit zelená.

7. Parkovací zóny

OK, tak jo, uznáváme a stydíme se za ně. Je to peklo. Ale není to tak strašné, abyste to nezvládli.

Modrá zóna = tady parkují jen ti, kteří tu bydlí. Neparkujte tu. Nevyplatí se to, odtáhnou vás a bude to fakt drahé.

Fialová zóna = tady parkují ti, co tu bydlí. Vy tu můžete parkovat taky, ale musíte zaplatit. Není to drahé.

Zelená zóna = tady parkují jen ti, kteří si koupí lísteček. A je to maximálně na 6 hodin. Není to drahé.

Oranžová zóna = tady parkují jen ti, kteří si koupí lísteček. A je to maximálně na 2 hodiny, takže místa bývají často volná, točí se tu hodně aut. A je to drahé. Počítejte se 40 Kč za hodinu.

Špatné použití: Vím kam jedu, ale nevím, jak tam budu parkovat. Budu dlouhé minuty jezdit okolo a hledat, kde zaparkuju.

Správné použití: Vím kam jedu a předem si zjistím, kde je jaká zóna. Třeba www.mapy.cz ukazují parkovací zóny jako barevnou čáru přímo u ulice. Případně si stáhněte aplikaci do telefonu, kde budou parkovací zóny vyznačené. Pro iPhone i pro Android.

Základní barvy: modrá, zelená, oranžová.

8. Parkování

Rozumíme tomu, že ve vašem městě není tolik aut, jako v Praze. Takže všude v pohodě zaparkujete a můžete stát přes dvě místa a nikomu to nevadí. V Praze to tak není.

Špatné použití: Vidím krásné místo pro zaparkování v podélném směru. Od dalšího auta nechám odstup aspoň metr, abychom pak komfortně odjeli. Co z toho, že někdo další už sem nezaparkuje a okrádám ho o čas, který stráví hledáním jiného parkovacího místa.

Správné použití: V autoškole mě sice parkovat nenaučili, ale natrénoval jsem si to sám. Takže moc dobře vím, že i v podélném směru mi stačí díra jen o 15 cm delší, než je moje auto, abych v pohodě zaparkovat. Nejsem bezohledný a nebudu nechávat zbytečně velké mezery.

9. Lístky na parkování

Ti cajzli v Praze dávají všude lístky na parkování. Nikde se neparkuje zadarmo. A ještě ty automaty na lístky staví tak blbě.

Špatné použití: Přijedu k automatu na parkovací lístky, ale zastavím tak půl metru od něj. Nejprve se snažím 20 sekund dosáhnout na tlačítko, aby mi parkovací lístek vyjel. Zjišťuji, že ale stojím moc daleko a nedosáhnu na něj. Tak chci vyjít z auta a vzít si ho. Ale to zase zjistím, že stojím příliš blízko, než abych mohl otevřít a pohodlně vystoupit. Takže popojedu dozadu (předtím si neověřím, jestli za mnou někdo nestojí), poté vyjdu z auta, vezmu si parkovací lístek a vrátím se do auta. Parkovací lístek si uložím, připoutám se a pomalu opouštím místo. Do toho nevěřícně kroutím hlavou, jak se během minuty dokázala za mnou vytvořit kolona.

Správné použití: Přijedu tak k blízko k automatu na lístky, abych na něj dosáhl. Stáhnu okýnko, vezmu lístek, závora se zvedá a já odjíždím.

10. Nejezdím v pruhu pro autobusy

Je to zlo a moc se za to stydíme. Také se nám to nelíbí. Ale v Praze jsou pruhy pro autobusy, do kterých obyčejný člověk s autem nesmí.

Špatné použití: Když vidím vyhrazený pruh, leknu se, přibrzdím, zablokuji všechny za sebou a snažím se co nejrychleji nacpat do správného pruhu. I kdyby za mnou mělo zastavit dalších 30 aut.

Správné použití: V první řadě si na svislé dopravní značce ověřím, zda vyhrazený pruh neplatí jen ve vybraných hodinách. Spousta pruhů je totiž vyhrazených je v době ranní a večerní špičky. Po zbytek dne zde jezdit můžete. Nebudu zastavovat a silou se cpát do správného jízdního pruhu, ale dám přednost plynulé jízdě, byť za cenu toho, že pojedu 10 metrů ve vyhrazeném pruhu. Za to mi nikdo hlavu neutrhne a nezpomalím dopravu.

A co vy? Jezdíte do Prahy? Jezdíte po Praze? Co vám vadí? A vadí vám, jak jezdí Pražáci?

Autor: Analytik

Nové kontrolky v autě. Znáte je všechny?

Největší zbytečnosti v autech

Další galerie