Osobní strážce není žádná romantika, ani střelba, spíš tvrdý výcvik a velká dřina
Osobní strážce je prestižní a mimořádně náročné povolání. Ovšem většina z nás si ho poněkud romantizuje. Není to romantika jako ve filmu s Kevinem Costnerem. Tedy většinou ne. A není to ani žádný akční film alá Bondovka. Nesviští kulky, nevybuchují granáty. A pokud náhodou dojde ke střelbě, bodyguard by to měl schytat jako první.
Stát se elitním bodyguardem je metou, po které touží mnoho chlapů. Ve skutečnosti se do téhle branže dostávají téměř výhradně bývalí policisté, vojáci, členové speciálních jednotek nebo sportovci z oblasti bojových sportů. Jsou to většinou lidé s ukončenou vysokou školou, takže žádní osvalení blbci. Tedy pokud se bavíme o těch opravdu špičkových, kteří chrání politiky, byznysmany nebo filmové hvězdy. Než se člověk k takové práci dostane, čeká ho náročný výcvik, hromada psychotestů a lékařských testů, skoro jakoby chtěl letět do vesmíru.
Těžko na cvičišti…
Základem je čtrnáctidenní výcvik, kde se trénuje všechno od prohledávání budov, ovládání vozidel, přes střelbu a práci s výbušninami až po taktiku, psychologii davu a další milion věcí. Všechno tohle totiž tihle ostří hoši budou potřebovat. Například takový převoz VIP osoby zahrnuje naplánování trasy, naplánování několika záložních tras, pokud to jde i předchozí průzkum terénu, zjištění případných uzávěrek, problémů na cestě, zapojení techniky a dalších členů týmu. Jsou to v podstatě velké manévry, které mají probíhat tak, aby vše vypadalo pokud možno nenápadně. Například když zastřelili prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, zjistilo se, že agenti byli příliš nápadní. Všichni vypadali jak z filmu, měli černé brýle a dlouhé černé kabáty. Střelec přesně věděl, kolik jich je a kde jsou. Dnes má strážce vypadat pokud možno nenápadně, nosit běžný civilní oblek, aby splynul s okolím. Samozřejmě to neplatí vždy. Pokud se podíváte na osobního strážce Andreje Babiše, ten s okolím nesplyne, ani kdyby se proměnil v kámen.
Kdo uteče, ten to dělá dobře
Když dojde k problémům, jsou přesně stanovené postupy. Například u zmíněného převozu VIP osoby krajní auta v koloně vyráží vstříc útočníkům, zbytek se okamžitě snaží ujet. Pokud je hlídaná osoba mimo vozidlo, strážci kolem něj rotují ve formaci ve tvaru diamantu prakticky tělo na tělo. V případě výstřelu ho svými těly kryjí. Správný bodyguard musí zemřít dřív, než hlídaná osoba.
Když se střílí, stala se někde chyba
Ovšem pokud došlo ke střelbě, něco muselo škaredě selhat. Střílení je až ta úplně poslední věc, ke které by mělo dojít. Podstatou ochranky je eliminovat všechna nebezpečí dopředu. Drtivá většina akcí také probíhá bez jakéhokoliv výstřelu. Například ochranka našich prezidentů nevystřelila na ostré akci ani jednou a to už je pěkných pár let. To platí u všech ostatních typů hlídaných osob snad s výjimkou nejrůznějších mafiánských bossů nebo překupníků. Ale to je celkově jiná kategorie klientů. Prostě osobní strážce si přestřelek moc neužije.
Tahle práce není pro každého
Práce osobního strážce je i přesto pestrá a zajímavá, jistě není nouze ani o adrenalin, i když se nestřílí. Ale má i své nevýhody, mezi ty hlavní patří nepřetržitá pracovní doba. Strážci se samozřejmě střídají, ale od osmi do čtyř pracovní dobu rozhodně nemají. Zato je to velmi dobře placená práce, která rozhodně kompenzuje nevýhody. Čeští osobní strážci jsou obecně hodnocení velmi vysoko, dobrou pověst mají i Rusové, ale samozřejmě špičkové profesionály má dnes každý vyspělý stát. Pokud se chcete stát jedním z nich, připravte se na to, že to nebude jednoduché.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Se stráží britské královny není radno vtipkovat