Historie vesmírného záchodu. Jak to dělají kosmonauti?
Je to vážná otázka, kterou nastolil ve své písni Marek Eben. Jak to dělaj kosmonauti? Tedy jak kadí a močí, když je kolem stav beztíže. A jak to proboha dělali, když byli v prvních raketách naskládání jako sardinky a nemohli se ani pohnout? Dělali to vůbec? Ale jo, dělali…
Je to jedna z vůbec nejobtížnějších věcí, které jako kosmonaut musíte udělat. Vykadit se. A na počátku vesmírných letů to bylo ještě horší. „Chlape, jednou mi to trvalo 42 minut. Seděl jsem na pytlíku, šlo to ven z obou konců a u toho jsem ještě jedl oběd. Kdysi jsem snil o tom, že budu první člověk na Marsu, ale jestli do toho jdeme na Appolu, tak nemám zájem.“ Tyhle slova řekl v roce 1971 jednomu redaktorovi astronaut Ken Mattingly, velící kapitán z Appola 16. Věděl, o čem mluví. Kabina lodí Appolo, stejně jako jejich sovětských protějšků Sojuzů, byla extrémně malá. Vesmírné lety spočívaly v sezení, kosmonauti trávili celý let zabořeni do své sedačky. Fakt nešlo se zvednout a odskočit si na toaletu. Na toaletě totiž byli prakticky pořád. Nosili na sobě kalhoty podobné obřím plínkám.
Žádný kosmonaut ho nemá malýho
Moč vesmírných dobyvatelů se sbíraly do nádobky nebo pytlíku, který byl přichycen přímo k tělu kosmonauta. Bylo to cosi jako kondom nasazený na penis, který vedl do nádobky. Aby bylo možné udělat každému kosmonautovi ono zařízení přesně na míru, před odletem dostali k dispozici sety těchto nádržek s označením: malý, střední, velký. Podle velikosti svého penisu si měli kosmonauti vybrat. A hádejte co? Všichni do jednoho si brali ten s nápisem „velký“. Protože vše se evidovalo a zanášelo do archivů a nikdo z těchhle drsňáků by nepřežil, kdyby někde v papírech stálo: Neil Armstrong: penis size – small. V NASA rychle pochopili, kde je problém a projevili značnou dávku pochopení. Kosmonauti najednou dostávali ty samé pytlíky, jen nápisy byly jiné. Extra velký, ohromný a gigantický. Problém byl vyřešen.
Záchod přilepený izolepou k zadku
Zajímavé je, že s pytlíky na exkrementy žádné problémy nebyly. Teda taky to nebylo nic moc extra příjemného. Pytlík se nalepil speciální izolepou rovnou na zadek. Po naplnění se musel zalepit a pak ještě pořádně poválet. Uvnitř totiž byl speciální roztok s bakteriemi a ten se musel smíchat s kosmonautskými hovny. V inženýrských zprávách stojí, že přestože systém v podstatě fungoval, ale kosmonauti si na něj neustále stěžují. Celkem pochopitelné.
Právě jsem si kýchnul
Radikálnější zlepšení přišlo až s vývojem vesmírné stanice Skylab. Tam už se totiž kosmonauti mohli pohybovat a tak konečně nemuseli mít kondomy a pytlíky, ale mohli si normálně zajít na záchod. Ten fungoval nikoliv na bázi vody, protože ta ve stavu beztíže dělá všechno možné, ale na bázi vakua. Záchod obsah prostě vcucl díky silnému podtlaku. Jenže i tady hrozilo jisté nebezpečí. „Právě jsem při močení kýchl. Na Zemi nepříjemnost, tady katastrofa,“ napsal astronaut Alan Bean do svého deníku na Skylabu. Kýchnutí totiž astronauty vyslalo na nekontrolovatelný let po útrobách stanice. Pokud u toho močíte, je to fakt špaténka.
Nácvik nepomáhá, úspěch se musí oslavit
Od dob Skylabu se vesmírné záchody moc dopředu ve vývoji nepohnuly. Sále fungují na bázi vakua, jen se samozřejmě mění design. Ani tak to není žádná sláva. „Je jedno, kolik času jste věnovali na Zemi nácviku těchto věcí, stejně je to poprvé velmi těžké zvládnout. Když se to konečně naučíte, je z toho vždycky malá oslava. Samozřejmě to všem ihned oznámíte,“ říká k používání současných vesmírných záchodů Valerie Neal, kurátorka vesmírného muzea NASA, kde jsou vystaveny všechny typy vesmírných záchodů. Do budoucna se uvažuje o tom, že by se dala moč nejen sbírat, ale také recyklovat. Kosmonauti by tak měli větší zásoby vody. Zatím se však v tomhle moc nikam nepokročilo, takže zatím to stále kosmonauti dělaj stejně, jako před třiceti lety, do vakuových záchodů.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Šílené momenty ze záchodů a koupelen