Americký svéráz národního lovu – střelecká kultura vede do pekel

Představit si Ameriku beze zbraní je jako představit si Česko bez piva. My chlemtáme jak o život, Američané zase střílejí – taky jak o život. Otázka je, jestli by to ve státech neměli přece jenom aspoň trochu omezit. Když si kdejaký osmnáctiletý klučík může koupit v supermarketu útočnou pušku, zadělává se tím dost na problémy.

V Americe se po každém velkém střílení řeší, zda by se neměly omezit zbraně. Velkým propagátorem omezení práva k držení zbraní je prezident Obama. Jenže přestože se o to snaží dvě a půl volební období, nedosáhl ničeho. V Americe má zbraň každý osmý člověk. A to se do toho počítají i mimina. Národní střelecká asociace (NRA) je jedna z nejmocnějších lobbistických skupin ve státech a srovnání má snad jen s tabákovou loby. Kongres je plný republikánů, kteří přísahají na to, že jim zbraň vezmou jen přes jejich mrtvolu. Ani masakry, jaký byl ten nejnovější v San Bernardinu, s nimi nepohnou. Ve státech je stále lehčí sehnat legálně útočnou pušku než automobil. K tomu musíte složit zkoušky, mít řidičák, auto musí na technické kontroly. Ke zbrani nemusíte mít nic. Právě to kritizuje Barack Obama, když říká, že lidi, kteří kvůli podezření z terorismu nesmí ani nasednout do letadla, mohou přijít do odchodu a koupit si tam M-16 nebo AK-47.

Čím víc zbraní, tím víc mrtvých, jasné ne?

Abychom to celé lépe pochopili, dejme si trochu statistik. Za tento rok zemřelo rukou střelců v USA 309 lidí. To je v podstatě jeden denně. Dalších 12 tisíc lidí se zastřelilo legálně drženou zbraní, když páchali sebevraždu. Dobře, to je něco jiného, než masová vražda, ale zbraň se k tomu používá. A hlavně, více než tři čtvrtiny zbraní použitých k masovým útokům byly koupeny a drženy legálně. Tady je zakopaný pes. Masových vražd je v USA moc a je to prostě díky tomu, že si tak každý terorista nebo prostě jen vypatlané pako může koupit zbraň a tou pak zastřelit klidně i desítky lidí. Prostě spojitost mezi zbraněmi a počtem masových vražd existuje a ne že ne. Argumenty, že evropský Breivik taky vraždil kalachem jsou liché, protože tenhle idiot si jel zbraň shánět do Prahy a na Slovensko. V Norsku by mu legálně neprodali ani prak a kuličky.

Policisté rádi střílí, protože se „cítí ohroženi“

Zajímavé je také to, že střelecká kultura se promítá i do práce policie. Američtí poldové tasí zbraň a také z ní velmi často střílí, aniž by byli reálně ohroženi. Jim totiž stačí říct, že pachatel udělal nějaký pohyb, nebo že to vypadalo, že má pod bundou zbraň. A když není nic z toho, policista prostě řekne, že se „subjektivně cítil ohrožen“, jak jim to radí policejní odbory. To by bylo v takové Velké Británii, kde policisté mimochodem chodí neozbrojeni, zcela nemyslitelné. Proto jsou všechny ty incidenty, jako například ten ve Fergusonu. Poldi v USA prostě velmi často napřed střílí a až pak se ptají. Je to dáno jejich výcvikem, kde jim zdůrazňují, že téměř jakýkoliv pachatel nebo podezřelý může být ozbrojen. Takže je dobré mít lehký prst na spoušti.

Americká mentalita z kovbojských dob

My v České republice máme celkem vyvážený přístup k držení zbraní. Pistoli lze získat, ale člověk musí složit zkoušky a v některých případech i jít na psychotesty. Masových vražd je u nás minimum. Kalašnikov ani jinou útočnou pušku tu legálně mít nelze. Přesto i na nás možná dopadne snaha Evropské unie o přísnější režim v držení a přístupu ke zbraním. Americký svéráz národního lovu všech proti všem je celosvětovým unikátem, který prokazatelně generuje stále nové střelby ve školách, restauracích, hotelech nebo veřejných knihovnách. Obama si změny nejspíš neprosadí a střílet se bude dál. Zákony, které to umožňují, v Americe zaváděli v době, kdy po prériích cválali bizoni a indiáni a každý druhý dostavník někdo přepadl. Tehdy to mělo smysl, ale od té doby se hodně změnilo. Jen americká mentalita a střelecká kultura se bohužel nemění.

Autor: Snaut

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Prý nás vyhladí naše vlastní zbraně, vlastně Terminátoři, fakt se máme bát?

Lidi kupují zbraně a staví domobrany, asi bude válka. Jenže s kým?