Nevěřte lidem, co neumí tancovat! Potvrzují to výzkumy amerických psychologů
Špatné zprávy. To, že jste divní, už nepůjde skrýt. Stačí jen pustit muziku. A pokud neumíte trefit ten správný houpavý rytmus, je s vámi zjevně něco v nepořádku. Konec hlášení.
Začneme trochu z jiné strany. Komunikace mezi lidmi je opravdu hodně postavená na vizuálním kontaktu, na pohledu z očí do očí. Pokud s někým chcete navázat hlubší vztah, bez vzájemné výměny pohledů se to prostě neobejde. A když takovému člověku, který je vám opravdu sympatický, při vzájemném hovoru nasloucháte, nevědomky se vám přitom trochu rozšíří oční zorničky a upraví i rytmus mrkání. Zkrátka na něm můžete oči nechat.
Není bez zajímavosti, že pokud nejste tomu protějšku úplně lhostejní, nejspíš bude jeho reakce podobná. A tak se postupně vzájemnými pohledy synchronizujete. Sladíte dohromady, dostanete se na společnou vlnu. Krása, že? Ono to tedy nemusí být vždycky jen o romantice, tahle oční synchronicita je důležitá i pro navazování obchodních vztahů, budování důvěry a chápání pravdomluvnosti při vyjednávání.
Brána k neúspěchu
Když ovládnete tuhle magii, nestojí vašemu úspěchu nic v cestě. Jenže právě v tom je háček. Ne každý dokáže dosáhnout synchronicity, protože ne každý je na její vnímání řádně vybaven. Někdo má prostě cosi jako vrozený defekt, který mu brání nalézt společný rytmus. A jde to poznat docela snadno, i bez významných pohledů. Potvrzuje to aktuální výzkum psychologů z univerzity v Dartmouth College. Jak?
„Komplexní sdílená pozornost, ona oční-kontaktní synchronicita, je totiž velmi úzce provázána s opravdu jednoduchou metronomickou synchronizací,“ vysvětluje výzkumnice Thalia Wheatlyová. Že to zní složitě? Ono je to vlastně dost jednoduché. Pokud máte problém chytit se na rytmus písně, propojit beaty muziky a přidat k tomu adekvátní rytmizovaný pohyb – tanec – nebudete nejspíš schopni ani té oční synchronizace. A z toho plynou problémy.
Špatní tanečníci a neschopné tanečnice budou mít problémy jak navázat oční kontakt, sladit se s protějškem v debatě, vzbudit při rozhovoru hlubší sympatie a působit v běžném životě důvěryhodně. Zkrátka budou vytvářet dojem nepřirozenosti, divnosti. Jako by něco pořád předstírali. Na tanečním parketu i v životě.
Život mimo rytmus
Neschopnost dosáhnout synchronicity nemusí nutně znamenat, že jste z principu lháři a podvodníci. Můžete být naopak velmi čestní a pravdomluvní lidé. Jen lidem okolo bude delší dobu trvat, než vám to opravdu uvěří. A i tak si o vás nejspíš budou myslet, že jste trochu zvláštní. A zrovna tak lidé, kteří jsou na synchronicitu skvěle vybaveni (existují i jacísi supersynchronizátoři) můžou být pěkní hajzlíci. Ale pro okolí je bude těžší prokouknout.
Závěry výzkumu synchronicity zní možná trochu divoce. Ale když je domyslíte do důsledků? Zaujme vás na párty týpek postávající někde v koutku, u nějž je těžké odlišit záškuby a křeč od tance – anebo kočka, která se vlní přes celý sál? A navazují vztahy snadněji zoufalci, kteří raději neklidně sedí za stolem, anebo bubeníci a kytaristi, kteří zjevně mají smysl pro rytmus?
Smysl pro rytmus vyjádřený tancem je předpokladem hlubší synchronicity, toho, že se s takovým člověkem dá příjemněji komunikovat. A ti, co neumí tancovat? Ti jsou divní a nedá se jim věřit.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Během taneční párty natočila krátké video. Později zjistila, že předešla neštěstí