Muž, mýtus, legenda. Robin Hood je jen smyšlený příběh, ale pořádně zamotaný
Vůbec poprvé se o mistrném lučištníkovi, který je vůdcem bandy lupičů a sídlí v (naprosto skutečném a existujícím) lese Sherwood, začíná vyprávět na sklonku 12. století. Jeho jméno je přinejmenším nejisté. Ale celé té zločinecké partě se přezdívá „robinhood“. Podle jejich ustrojení, typických kapucí na plátěných hazukách. Byly údajně červené. Asi tak červené, jako lesní ptáček, červenka. Anglicky se tomuhle ptáčkovi říká robin.
První šok může slabším náturám způsobit už jen informace, že zbojník Robin Hood – co bohatým bere, chudým dává – je jen vymyšlenou historkou. Tradovaným příběhem, předávaným převážně ústní formou. Zajímavější ale je, jak se ona legenda v průběhu staletí měnila, a přidávaly se k ní nové romantické kousky. Další přimyšlené kapitoly příběhu, který se nikdy nestal.
Ne moc Veselí braši
Zatímco u nás se o lidumilných loupežnících někdy hovoří jako o jánošících – tam skutečná postava Juraje Jánošíka předchází pojmenování lapků – v Anglii to bylo naopak a z pojmenování lapků vzniklo jméno hrdiny. Tedy, spíše anti-hrdiny. Protože robinhoodi byli dočista obyčejní mordýři. S dost nevybíravým smyslem pro humor. Třeba když pořádali hony „na divou zvěř“ – tedy kupčíky, které sesadili z kozlíku vozu a pustili se za nimi do lesa, kde na nich naživo trénovali své lučištnické umění. A u toho se vesele smáli.
Byli to padouši, kterým slušní lidé přáli šibenici. Mezi 13. a 14. stoletím se ale dočká jejich příběh prvních větších změn. Vůbec poprvé se o této partě (ona to tedy nejspíš byla úplně jiná parta se stejným působištěm, vždyť uplynulo pár století) – tehdy už nazývané Marry men – Veselí braši – začíná hovořit pozitivně. Snad to, co nedokázali z místa činu odnést, přenechali místním k rozebrání. A vznikla legenda o těch, co bohatým berou a chudým dávají.
Tři v jednom
Jistě jsou trnem v oku královské moci, ale určitě je nepronásledují zbrojnoši šerifa z Nottinghamu. Tenhle úřad byl založen až v roce 1449. Teprve v 15. století se v příbězích o štědrých hrdlořezech ze Sherwoodu dostává do popředí postava jejich vůdce. Háček je v tom, že jemu přisuzované skutky – odvážné loupeže a přepadení – jsou jako přes kopírák přepsané činy trojice jiných tehdy slavných lapků. Herewarda z Wake, loupežného mnicha Eustaceho a Fulka Fitze Warina.
Někdo je prostě splácal dohromady a přiřadil je šéfovi bandy ze Sherwoodu. Proto to vypadá, že toho stihl „románově“ tolik. Už se mu sice říká Robyn Hood (ano, s tvrdým), ale pořád je to podobné, jako kdybyste mytickému bankovnímu lupiči říkali Černá kukla.
Nu, a v 16. století příběh konečně dostává psanou formu, romanticko-hrdinský obsah a šťavnaté detaily. Vůbec poprvé se setkáváme s krásnou Mariannou, zlým šerifem a Malým Johnem. S onou lučištnickou soutěží a dalšími „tradičními“ prvky. A postavy jako Will Scarlet a mnich Tucker nastoupily do příběhu ještě později.
Šlechtic a hrdina
Romantická adaptace také Robinu Hoodovi přisoudila, kvůli opepření příběhu, šlechtický titul. Earl – hrabě. Původně to byl hrabě z Huntingdonu, posléze se ale zažilo Robert z Loxley. Loxley bychom na mapě Anglie hledali marně, a tak se z toho časem udělalo Locksley. Uf. Už jdeme do finále. V 17. století se příběh o hodném zchudlém šlechtici, který se dá na dráhu bandity – aby tím pomáhal baronskými daněmi ožebračovanému lidu – rozšíří o poslední zápletku.
Robin Hood prý totiž celou dobu z lesů partyzánsky bojoval proti neschopnému pseudo-králi, Janu Bezzemkovi, který si uzurpoval trůn od „právoplatného“ Richarda I. Takhle to ale o staletí dříve nevyprávěli. Proč? Král Jan rozhodně nebyl ve své době oblíbený, ale pořád byl o dost oblíbenější než Richard, který trávil celou svou vládu na zemi finančně ruinujících taženích.
Aby mezitím zastupující král Jan udržel pokoj, musel se podělit o svá práva se šlechtou a podepsat slavnou listinu Magna Carta. A tím si zajistil přízeň celé své země. Pokud by Robin Hood z verze příběhů v 17. století potkal toho „původního“ ze století dvanáctého, byl by asi hodně neoblíbený. Každopádně, na smyšlenou postavu urazil v historii předlouhou cestu…
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT