Podivín k pohledání: Střípky z výstředního života Salvatora Dalího

Dalí věřil v reinkarnaci a převtělování duší, a proto měl za to, že je ve skutečnosti svým starším, v dětství zesnulým bratrem. Tuto víru v něm nastartovali jeho rodiče, a dost silně ho poznamenala. Maloval od šesti let, k umění ho vedla matka. Uměleckou školu studoval nadvakrát a nikdy ji nedokončil. Vyhodili ho. Napoprvé kvůli politice, podruhé kvůli namyšlenosti. „O umění toho vím víc než ti tři profesoři, co mě mají zpovídat,“ bude tvrdit. V osmadvaceti namaloval svůj nejslavnější obraz, a trvale se tím zařadil mezi surrealisty. Paradoxně z toho ale neměli radost další surrealisté. Proč?

Že by to bylo knírkem?

Evropští umělci-surrealisté totiž tehdy byli levicovou a silně komunistickou sebrankou, a Dalí se naopak hrdě počítal k sebrance silně pravicové. Jak moc? O Hitlerovi se mu zdály erotické sny a vytrvale podporoval fašistické diktátory. A netajil se s tím. Proto se mu taky ve frankistickém Španělsku profesně tak dařilo, byl jedním z mála „povolených“ umělců. A dobře věděl, že marketing je polovina úspěchu, takže na své výstřednosti náležitě zapracoval. Jen žádné drogy a alkohol! (to samo bylo v jeho tvůrčí oblasti nebývalé). Inspiraci sbíral meditací v podvědomí. „Já sám jsem droga,“ říkal.

Tím taky učaroval Sigmunda Freuda (sympatie to byly vzájemné), který o ujetých a věčně sjetých surrealistech neměl valné mínění. Design svého ikonického knírku si vypůjčil od slavného malíře Diega Velázqueze, manželku (o 10 let starší ruskou múzu) od dalšího kolegy. Byl z toho pořádný poprask. Manželství bylo hodně „otevřené“, ale nikoliv z jeho strany. Pro svou ženu pořídil luxusní zámek, do něhož se mohl dostat jen s písemnou pozvánkou. Aby ji nerušil od milenců. Přesto ji neskonale a bláznivě miloval. Kromě ní, Hitlera, Freuda, Picassa, svého ocelota jménem Babou… ale miloval hlavně sebe.

Květák jsi a v květák se obrátíš

Ve svých 56 letech, když jej jeho rodné městečko Figueres požádá o darování jednoho obrazu do sbírky, rozhodne se neskromně, že jim raději daruje celé muzeum, zasvěcené své osobě. Pod podmínkou, že v něm bude bydlet. Nedbal na to, že jej kolegové z branže pomlouvají. Dali mu přezdívku Avida Dollars, tedy „Po dolarech hladovějící“. To proto, že umělecky spolupracoval s kdekým: s „animákem“ Waltem Disneym, králem hororu Alfredem Hitchcockem dělal reklamy na Gap a čokolády Lanvin, navrhl logo pro lízátka Chupa Chups, obálky módního časopisu Vogue… ostatně, do světa módy a návrhů šperků Dalí úspěšně vpadnul hned několikrát.

Co dělá, když se nudí? Projíždí Paříží ve svém Rolls-Royce plném květáků, rozdává je lidem a volá, že konec se blíží. Fascinovaně si prohlíží mraveniště. Vystupuje v televizních soutěžích, kde tropí scény. Anebo pořádá opulentní hostiny v restauracích, na nichž ale geniálním trikem šetří. Platí totiž šekem, na jehož rubovou stranu něco „uměleckého“ načmárá. Takový šek si žádná restaurace nenechá proplatit, protože jeho malba má větší hodnotu než útrata. Anebo se baví tím, že prodal Yoko Ono za 10 000 dolarů napodobeninu svého knírku, vyrobenou z trávy… originál knírku se z mistra, neporušený, dochoval v jeho osobitém muzeu, které je i jeho mauzoleem.

Bizarní umění: 8 soch, ze kterých vám spadne čelist

Nejslavnější alkoholici historie: Jak vznikaly největší věci v dějinách? Pod vlivem

Další galerie