Jeffrey Dahmer: Hrůza a dílo Kanibala z Milwaukee
Působil velmi inteligentně a ve dne pracoval jako všichni ostatní lidé. I když se sousedům zdálo podezřelé, že se z jeho bytu line nesnesitelný zápach, dokázal se obstojně vymluvit na to, že se mu pokazila lednice. To, co ve skutečnosti skrýval jeho byt, bylo i pro otrlé vyšetřovatele noční můrou.
Jeffrey Dahmer, kanibal z Milwaukee, totiž jen nezabíjel. Své oběti čtvrtil a části těl si doma schovával, jako suvenýry, vzpomínky. Za necelých deset let zavraždil, umučil a rozpustil v kyselině minimálně 17 obětí. A to nebylo zdaleka všechno.
Už v mládí se odlišoval
Jeffrey Lionel Dahmer se narodil 21. května 1960 ve městě Milwaukee v americkém státě Wisconsin. Dětství neměl úplně nejšťastnější a od svých vrstevníků se dost odlišoval. Nejspíše ho poznamenalo i to, že jeho rodiče se často hádali, a nakonec se rozvedli. V osmi letech si měl sám projít peklem, když jej znásilnil starší chlapec. Byl často sám.
Jeho spolužáci ho popisovali jako podivína, který se zajímal o zvířata. Těm ale ubližoval. Fascinovala ho anatomie, co se skrývá pod kůží, a také měl zálibu v chemii, což později dost děsivým způsobem dokázal, když vraždil své oběti. Při rozhovorech, které s ním byly vedené po jeho zatčení, uvedl, že o zabíjení a nekrofilii se začal zajímat již ve svých čtrnácti letech.
Když Jeffrey Dahmer nastoupil na univerzitu, měl již zálibu v alkoholu, později se dostal do armády, odtud byl ale vyloučen právě za alkohol a násilné chování. Po návratu domů začal se svým vražedným běsněním naplno.
První oběť zavraždil ještě před nástupem do armády
V roce 1979 Jeffrey Dahmer na popud otce nastoupil do armády. Svou první oběť, stopaře Stevena Hickse, však zavraždil již v roce 1978. Pozval ho k sobě domů na pár piv a už ho nikdy nenechal odejít. Při potyčce ho udeřil činkou do hlavy, Steven upadl do bezvědomí a naposledy vydechl, když ho Dahmer uškrtil. Poprvé měl před sebou mrtvé lidské tělo, naprosto vydané jemu napospas a poprvé ukojil sexuální touhu, která doposud byla reálná jen v jeho představách.
Když se vzpamatoval, popadla ho panika, co bude s mrtvým tělem dělat. Oběť proto rozčtvrtil, naházel do pytlů a schoval pod domem. Hnilobný zápach, který se začal z místa linout, byl ale značně zavádějící, proto pytle vzal a odvezl je do lesa. Paradoxně ho tehdy zastavila policejní hlídka, kterou přesvědčil, že se rodiče rozvádějí a odváží odpadky, protože nemůže spát. V přesvědčování byl velmi dobrý.
Po vyhazovu z armády a dalších několika ”průserech”, za které z většiny mohly jeho problémy s pitím, odjel Jeffrey zpátky do Milwaukee a začal bydlet u babičky. Potíže se zákonem se mu nevyhýbaly. V roce 1986 byl dokonce zatčen a odsouzen za masturbaci před dvěma nezletilými chlapci, dostal roční podmínku. Své pudy se snažil krotit, zkoušel to i s biblí, ale bylo to silnější než on. Brzy své běsnění rozjel naplno.
Oběti si pečlivě vybíral
Svoji jinou orientaci si Jeffrey Dahmer uvědomoval již poměrně mladý. Pravidelně večer chodil do gay klubů a tam si vytipovával své oběti. Šlo převážně o mladé černošské nebo asijské muže, přičemž jeho nejstarší oběti bylo dvaatřicet let. Té nejmladší pouhých čtrnáct. Neměl rasový motiv, tihle muži ho zkrátka přitahovali, byl v tom čistě fyzický vzhled.
Jelikož sám vypadal velmi slušně a byl až nadprůměrně inteligentní, vždy uspěl. Zpočátku navštěvoval homosexuální lázně, ale i tam časem dostal stopku, protože své oběti vždy zdrogoval, aby si s nimi mohl dělat co chtěl. Později začal muže lákat rovnou k sobě domů, vše pod záminkou sexuálního styku nebo peněz za focení. A jen co zaklaply dveře garsonky, nastalo peklo, které nebralo konce. Od roku 1987 až do svého zatčení v roce 1991 Dahmer s pravidelností mladíky mučil, vraždil a s jejich mrtvolami se pak ukájel. Některé dokonce jedl. Sám v jednom ze svých rozhovorů přiznal, že ho vnitřnosti vzrušovaly.
Co se dělo za dveřmi garsonky číslo 213
Když si Dahmer přivedl svou oběť domů, postupoval pokaždé téměř totožně, ale ne vždy. Nejdříve obvykle došlo na sex, pak oběti zdrogoval a ve většině případů uškrtil. Jedné z obětí rozřízl hruď a snažil se vyrvat srdce zaživa. Nad mrtvolami masturboval, měl s nimi orální nebo pohlavní styk. Občas kusy svých obětí jedl, vždy je ale rozřezal a ostatky namáčel v kyselině. Maso se pak rozpustilo a vrah si mohl schovávat kosti svých obětí, které měl rozvěšené po bytě. Jako trofeje si ale schovával i lebky nebo genitálie.
27. května 1991, tedy jen několik měsíců před jeho zatčením, byl Dahmer téměř prozrazen. Jeho nejmladší oběti, čtrnáctiletému Konerakovi, se podařilo z jeho bytu uprchnout. Před domem ho nahého a zabaleného v dece objevili sousedé, kteří zavolali policejní hlídku. Mladík byl jakoby zdrogovaný, krvácel, nemohl mluvit, ale když se k nim dostal Dahmer, policii přesvědčil, že jde o jeho přítele, který se jen opil. Policistům slíbil, že se o něj postará a ti mu věřili.
Jeffrey Dahmer na svých obětech prováděl nejrůznější pokusy. Bylo mu líto, že o ty krásné muže vždy přijde tak rychle. Pokusil se z nich tedy vytvořit živé zombie. Vyvrtal jim díru do hlavy a do mozku vstříkl kyselinu chlorovodíkovou nebo vroucí vodu. Tento pokus o domácí lobotomii mu ale nikdy nevyšel a oběti následně stejně zemřely. Stejně jako mladý Konerak.
Zatčení a objevení všech hrůz
Při druhém útěku 22. července 1991 už konečně spadla klec. Tentokrát se nahému mladíkovi a s pouty na rukou na útěku z Dahmerova bytu podařilo policejní hlídku stopnout a přesvědčit ji, že byl napaden. Jeho málem poslední oběť policisty přivedla až do garsonky číslo 213, kde přítomným policistům spadla brada, tohle ještě nikdy za svou kariéru neviděli.
V pokoji byl sud, kde se nacházely čtyři lidské trupy naložené v kyselině, v hrncích objevili policisté sedm uvařených lidských hlav a dvě další byly v ledničce. Po celém bytě byly rozvěšené lidské kosti, mužské genitálie a fotografie hrůzných činů. Dahmer byl okamžitě zatčen, byl klidný, a i po celou dobu, kdy vypovídal, se zdál být stejně klidným a vyrovnaným. Policistům vypověděl podrobně vše o tom, co léta prováděl.
Kanibal z Milwaukee měl na svědomí životy sedmnácti mladých mužů, číslo však může být klidně vyšší. Za své činy si vysloužil patnáctkrát po sobě doživotní trest, dohromady tedy 936 let, a to jen proto, že ve státě Wisconsin nejsou povolené tresty smrti. Ve vězení však dlouho nebyl, v roce 1994 jej jeho spoluvězeň ubil násadou od koštěte, protože chtěl podle svých slov pomstít jeho oběti.
V letošním roce uvedla streamovací služba Netflix desetidílnou sérii, která mapuje život jednoho z nejděsivějších a nejzvrhlejších vrahů v historii Spojených států s názvem Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera, která znovu zažehla plamen fascinace sériovými vrahy a ti hloubavější jistě najdou zalíbení v minisérii Rozhovory se zabijákem: Jeffrey Dahmer. Ovšem varujeme, nic pro slabší žaludky.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Amatérské chyby sériových vrahů. Na čem ztroskotaly jejich ďábelské činy?