Nedotčená Amazonie? Objev měst v pralesích přepisuje mýtus o panenské zemi
Nedotčený ráj přírody, který jsme začali plundrovat teprve pár desetiletí nazpět? Ne. Jihoamerická Amazonie sice má v našich představách podobu místa, kde vládne divočina, ale tak tomu nebylo vždy. Ještě relativně nedávno byla tahle nespoutaná džungle spíš řídkými lesíky proloženými savanami, a zemědělsky velmi intenzivně obhospodařovanou zemí.
Zhruba před 10 000 lety doputovali podél And na území Amazonie první lidé. To je fakt, který nikdo ze soudných odborníků nerozporuje. Proč by taky – na „divochy“, žijící kočovně v izolovaných kmenových společenstvích, a nástroji na úrovni doby kamenné, tu s trochou štěstí narazíme i dnes. Vypadalo to, že se tu, až na pár výjimek – například zručné hrnčíře z ostrova Marajó – zastavil čas a vývoj civilizace.
Objevitelé viděli něco jiného
Jediné, co tuhle jistotu zpochybňovalo, byla vyprávění a zápisky prvních objevitelů, kteří do těchto končin na počátku 16. století zavítali. Ti hovořili o krajině plné měst, vesnic, cest, polí a vodních děl. Neznělo to uvěřitelně. Už proto, že dnes se na místech, která popisují a zmiňují, nachází neprostupná džungle. Přijímané poznání se ustálilo na tom, že tu byla džungle vždycky, a těch pár domorodců s ní svou primitivní technologií sotva mohlo co udělat.
Představa, že by v džungli mohla prosperovat nějaká výraznější civilizace, se zdála být lichá i proto, že zdejší půda kvalitou, živinami, za moc nestojí. Není dobrá k pěstování, k soustředěné zemědělské produkci. Tedy něčemu, co by mohlo jakoukoliv „civilizaci“ uživit.
Prales jako zahrádka?
Jenže kolem roku 2000 se začaly množit zmínky a důkazy z terénu: některé úseky amazonské džungle připomínaly svou soustředěnou pestrostí ovocných stromů spíše staletí zanedbaný sad než divoký prales. A ledaskde se zase podařilo najít plošky enormně úrodné „pohnojené“ půdy. Někdo tam úrodný kompost musel (v obřích objemech) nanosit.
Nu, a nyní napadlo německé výzkumníky tahle místečka snímat LIDARem. Co je to LIDAR? Metoda dálkového měření s pomocí laseru. V krátkosti – dají se tím třeba odstínit koruny stromů rostoucí na povrchu země, abyste viděli, jak vypadá půda pod zeleným příkrovem. Je to fantastický nástroj, když třeba chcete hledat zaniklé osady v lese. A právě tady našli…
Džungle? Ne, velkoměsta
26 velkých osídlení formátu města (s velikostí od 147 do 315 hektarů), desítky vesnic. Taky ohraničená pole, kaskády a terasy, důmyslná vodní díla, zavlažovací kanály, hned několik až dvaadvacet metrů vysokých kopečků „pyramid“. To vše dokládá existenci velmi vyspělé kultury (nazývané dnes Casarabe), která tu ve velkém hospodařila zhruba mezi 5. a 14. – 15. stoletím našeho letopočtu. Tihle domorodí Amazoňané se s přírodou vůbec nepárali, a výrazně ji měnili k obrazu svému.
Plyne z toho, že Amazonie rozhodně není člověkem nedotčené území. Naopak, je to jedna velká zahrada. Záhadou pochopitelně je, co způsobilo kolaps kultury Casarabe. Dost možná to má něco společného s neštovicemi, přenášenými prvními evropskými objeviteli. Ty by totiž velkou, organizovanou a hlavně dobře propojenou civilizaci dokázaly vyhubit jako nic.
Pandemii by přežili jen ti domorodci, kteří v malých skupinkách zmizeli do hlubin pralesů, a vraždili z dálky foukačkami a otrávenými šípy každého potenciálního nosiče nákazy, který se k nim pokusil přiblížit. A po generacích izolace se z nich stali znovu „divoši z doby kamenné“. Žijící na dohled svým bývalým metropolím, které zarostly džunglí.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Zvířata žijící v kanalizaci. Vše co nechcete na záchodě potkat