Historky z podsvětí: Drby z natáčení Pulp Fiction
Pulp Fiction: Historky z podsvětí šly do kin v roce 1994. Z podivínsky neznámého Quentina Tarantina udělaly legendu, proslavily skvadru herců, jež bude v jeho filmech dál rotovat, a divákům nabídly bezpočet kultovních hlášek. Co jste možná o tomhle snímku nevěděli?
Začneme zeširoka: u Samuela L. Jacksona, který roli Julese v Pulp Fiction dostat neměl. Ve výběrku totiž dal režisér přednost Paulu Calderonovi. Samuel už tušil, že mu ukážou dveře, na castingu byl od rána. Měl hlad, proto si skočil pro burger s limčou. Seděl na židli, pomalu žvýkal, provokativně usrkával brčkem z kelímku – a tiše probodával porotu vražedným pohledem. Ten pohled, Big Kahuna burger a výhružné přežvykování mu vysloužily roli.
Detaily? Film jich je plný. Určitě se vyplatí zmínit, že beránkovitě kudrnatá paruka Julese byla velkým omylem produkce. Měla vypadat úplně jinak, ale aranžéři z maskérny neporozuměli zakázce. Samuel L. Jackson se do ní ale zamiloval. Další drobnost? Peněženka, o kterou přijde při loupeži v bistru. Ano, ta s poetickým nápisem Bad Motherfucker. Ve skutečnosti patří přímo Quentinovi Tarantinovi.
Quentin se nechce dělit
Vidíte, další drobnost – kdo vlastně režíruje natáčení Pulp Fiction, když si Quentin střihne roličku Jimmieho (se skladem mrtvých negrů v garáži)? V těch momentech všemu šéfuje Robert Rodriguez, další dinosaurus šťavnatého násilí ve filmech. Ne vždy se ale QT tak ochotně dělil. Když přišlo na zpracování scénáře a námět, spolupracoval na něm s Rogerem Avarym. Ten taky napsal ústřední sekvenci s boxerem.
Quentin ho ale dost predátorsky vyšoupl, vyplatil mu předem podíl a ještě pohrozil soudem. Slávu chtěl pro sebe. Pro Oscara si nakonec šli spolu, takže asi usmíření. Na druhé straně, s Tarantinem se zase nechtěli dělit představitelé kapely Knack. Jejich písnička My Sharona měla hudebně podkreslit Zeda, jeho doupě a trochu toho sexuálního násilí. Odmítli, a písničku radši připsali do filmu Bena Stillera.
Klučina z Pomády
Travoltův úspěch byl v 90. letech za zenitem. Honoráře si ale pořád žádal jako prvořadá hvězda. QT byl pro, ale produkční Weinstein (ano, ten Weinstein) byl dost proti. Na druhé straně, Travoltovy improvizační schopnosti vyloženě nakopávaly scénu. Jeho vyhasínající kariéra v Pulp Fiction chytila druhý dech. Perlička? Aby dobře zahrál svůj divoký rauš, přizval si ke štábu jako konzultanta závisláka, který zrovna prodělával odvykací kůru. Radil mu, jak které drogy pocitově prožívat.
Záhada proutěného košíku
Co přesně je v tom zatraceném kufříku, z něhož vychází tajuplná záře? Ve filmu to vidět není. Podle scénáře to měly být diamanty, ale protože to působilo moc proflákle, rozhodl se režisér raději nechat neúplný obraz „vyplněný lidskou fantazií“. Je toho víc. Drobnosti jako, že citovanou pasáž z Bible (Ezekiel 25:17) byste v Knize knih hledali marně. Je hooodně poupravená. Scéna s propícháváním hrudníku adrenalinovou injekcí se točila pozpátku.
Mimochodem, věděli jste, že svou část scénáře připravoval QT během své „dovolené“ v Amsterodamu? A ještě jedna – nejspíš náhodná – drobnost. Při scéně v zastavárně si Bruce Willis vybírá nástroj odplaty. Přitom vlastně naznačuje zbraně, užité v další filmech od Tarantina. Samurajský meč z Kill Billa, baseballová pálka z Hanebných panchartů, kladivo z Djanga. Takže teď čekáme na motorovou pilu.
Úspěch nezaručen
Rozpačitou premiéru si Pulp Fiction odbylo na filmovém festivalu v Cannes, a pak zamířilo na turné Evropou a Asií. V americkém kině tenhle kultovní hit uviděli později než na Slovensku. Peprnými slůvky film nešetří. V nejrůznějších větných vazbách se ono fuck objeví celkem 265x. Při 153 minutách stopáže je to skoro 2x za minutu. Čímž dotahuje na jeho předchozí biják Gauneři (1992), kde se nadávka objeví 296x.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Co populární filmy o pirátech netrefily?