Co kdyby Kolumbus neobjevil Ameriku?
Nic proti Americe, ale zase tolik by se toho nestalo. Pokud by ji tedy nezapomněl rychle objevit někdo další…
V momentech, kdy vás monotónní hlas dějepisářky ještě neukolébal k bezvědomí, jste například mohli zaslechnout, že slavný Cristobal Colón nějakou Ameriku nehledal. Hledal jinou cestu do Indie. Objevení nového kontinentu, který je při dlouhé cestě Atlantikem na západ všeobecně dost těžké minout, byl prostě takový neplánovaný bonus. Kdyby tedy Kolumbus na Bahamy a Kubu přece jen nenatrefil? O 8 let později „objevil“ jih Ameriky další slavný mořeplavec, Pedro Álvares Cabral. Přistál u dnešní Brazílie. Takže bychom atlasy překreslovat nemuseli.
Svět, kde byznys dělá Portugalsko
Určité změny by tu ale byly. Kormidelník by v roce 1500 nevolal: „Tierra! Tierra!” ale namísto toho: „País, país!“. Cabral byl totiž Portugalec jako ovos moles, a Portugalsko už ke konci 15. století bylo námořní velmocí. Podél Afriky se už dávno dostali až k Indii, Číně, Japonsku. Takže s Amerikou, kterou by jako první neobjevili Španělé, by se stali ještě mocnějším impériem. Koho by to nejspíš bolelo? Hlavně Španělsko, které tehdy jako poslední ještě trochu vzdorovalo rozpínavosti Osmanské říše.
Co s tím mají Turci společného? Jejich území tou dobou pokrývalo už 3,4 milionu kilometrů čtverečních, a od další expanze je bude brzy brzdit jen ostrůvek Malta a nejistá síla vídeňských hradeb. Španělé vydělali v Americe jmění, které jim nepřímo pomohlo v Evropě zvrátit tlak z blízkého východu. Bez objevené Ameriky chybělo nějakých 50 let do toho, abychom tu dneska všichni mluvili turecky. To už za genocidu indiánů stojí, ne? Dobře, nebudeme cyničtí a „vyškrtneme“ z alternativní historie úspěchy španělských a portugalských mořeplavců.
Inkové z Peru vs. aztécký teror
Pokud by obě Ameriky zůstaly opravdu neobjevené, co by s nimi bylo dál? Mayská říše si i bez naší pomoci prožívala totální rozklad, takže by se v lepším případě stala součástí říše Inků z jihu. Aztékové, jejichž likvidaci má Evropa a naše neštovice na svědomí, by se směle šířili dál. Na sever, mezi „primitivy“ (indiánské kmeny, bez našich koní, by neměly šanci) a k jihu.Kde by narazili na Inky z Peru.
Došlo by k válce? DNA aztécké zahraniční politiky tkvěla v dobývání ostatních, takže ano, ale vítěz by byl asi nejistý. Po zhruba dvou stoletích bychom ale viděli obě Ameriky sjednocené.
Jestli pod šílenci, kteří musí obětovat na oltáři válečné zajatce po tisících? To se nedozvíme. Dost pravděpodobně by na ně narazili první průzkumníci z Holandska, a asi by se dost divili. Tou dobou by dominantní silou v Evropě bylo carské Rusko, přičemž zbytek západu by tvořily rozdrobené zemičky a knížectví, platící tribut Osmanské říši.
V Africe by se rodila jednota Malijského a Songhajského impéria, které by si možná časem odřekly otroctví. A Anglie? Jaká Anglie? Aha, to jsou ty ostrůvky s rybáři… bez kolonií byli by důležití asi jako Island. A bez vnějších zásahů by se nejspíš utěšeně rozrůstala i Čína.
Minulost nezná „kdyby“
Kdyby neobjevil Ameriku Kryštof Kolumbus, nic moc by se proti současnosti nezměnilo. Pokud by se minul i Pedro Cabral, ustaly by na nejspíš dlouhé dekády objevné cesty přes Atlantik. Nikdo by tenhle ztrátový byznys už nepodporoval. K nastartování Průmyslové revoluce by možná došlo později, nejspíš na území stále renesanční Itálie. Renesanci totiž „rozbil“ až Kolumbus svým objevem Nového světa.
Zkrátka a dobře, svět, v kterém dnes žijeme, by se změnil k nepoznání. Historii ovšem nepíšou „kdyby“. Zdánlivé maličkosti, jako mořeplavec natěšený na pravé indické karí, ano.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT