Může důl na zlato sundat letadlo z oblohy? Ano může!
Hluboké jámy povrchových dolů nemusí být jen katastrofou pro životní prostředí, ale také smrtící pastí pro letecký provoz.
Zlato, jednička v seznamu vzácných kovů, je po tisíciletí považováno za univerzální platidlo. Proto také bylo odnepaměti těženo, a většina jeho povrchových depozitů, na které stačilo vyrazit s pánví, žlabem a lopatou, je už dávno vyzvednuta a zpracována. Kdo dnes chce zlato, musí jít pod zem, razit štoly v hlubinných dolech, anebo zkoušet štěstí v obřích povrchových odkrývkách. Vyzvednutá rudná zlatodárná hornina pak musí být namleta a nadrcena, následně je vyluhována kyselinami a obohacena chlórem, případně kyanidem. Abyste nepatrná zlatá zrnka o váze mikrogramů vydobyli z tun sypké suti, můžete si vypomoci amalgamací rtutí.
Past na všechno, co létá
Dohromady to znamená, že současná těžba čistého zlata se stala velmi špinavým procesem toxickým pro přírodu, novodobé zlatokopy i komunity v sousedství. Není to ale všechno. U povrchové těžby zlata existují ještě další nepřímá a na první pohled nezjevná rizika provozu. Obří povrchové doly na zlato totiž mimo jiné fungují jako smrtící pasti, černé díry na mapách letových koridorů. Ruský Mirnyj a Udačnyj, Chuquicamata a Escondida v Chile, uzbecký Muruntau, australská Fimiston a papuánský Grasberg, blíže nespecifikovaný počet kolosálních těžních jam v Jihoafrické republice a Číně. Ty všechny mají sílu sundat jakékoliv letadlo nebo helikoptéru z oblohy. Co za tím stojí? Docela jednoduchá fyzika.
Otevřený kotel půl kilometru hluboké jámy totiž ohřívá vzduch uvnitř. A čím hlubší jáma je (s hloubkou 1,2 km je rekordmanem důl Bingham Canyon v Utahu), tím více se vzduch oteplí. Teplý vzduch stoupá vzhůru, studený klesá dolů. A tak pořád dokola. Výsledkem tohoto procesu je výrazné pásmo lehčího teplého vzduchu, cirkulující nad otevřenou těžební jámou. Pro vrtulníky a letadla to znamená extrémní nebezpečí turbulencí. Přesněji, pilot helikoptéry musí před průletem nad takovým dolem upravit otáčky rotoru, protože listy vrtulí budou zabírat v řidším vzduchu. A piloti letadel? Ti se musí otevřeným těžebním jámám úplně vyhnout, protože by se jejich stroj „propadl“. Ztratil by kilometry letové výšky.
Zrádnost otevřených dolů je přitom dvojí. Jednak vytváří smrtící pásmo turbulencí a současně vtahováním studeného vzduchu vytváří vír vzduchu, který skoro magneticky stahuje vše letící vzduchem z okolí. Vyhnout se jim musíte opravdu širokým obloukem. Pokus o průlet nad podobně disponovaným dolem tak může mít pro nepřipravené naprosto fatální důsledky. Je to také důvod, proč při operacích záchranářů, když v otevřených důlních jámách dojde k nějaké nehodě, většinou helikoptéry neasistují. Zmíněná nebezpečnost důlních jam pro letový provoz by také mimochodem mohla nabízet vysvětlení dočista jiného záhadného fenoménu, Bermudského trojúhelníku.
Bermudská záhada? Je to možné řešení
Tam by ony „bezletové zóny“ mohly vznikat obřími výrony plynů z dnových sedimentů, obřích bublin metanu. Když se dostanou na povrch mořské hladiny, vytvoří krátkodobě pásmo s vyšší teplotou a řidším vzduchem. Obří turbulenci, která může sundat letadlo z oblohy, ubrat mu bez varování kilometry letové výšky. Takže pilot ani nestačí zavolat Mayday a je hotovo. U Bermudského trojúhelníku se samozřejmě jedná jen o fikci a alternativní vysvětlení. U otevřených jam obřích povrchových dolů je to ale potvrzená skutečnost.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Zvířata žijící v kanalizaci. Vše co nechcete na záchodě potkat