Z kuchařky forenzních patologů: Rozklad těla a jeho fáze
Vzdělávat se člověk má celý život, aby se necítil vnitřně vyprázdněný. Každá nová informace se může hodit. A znalost fází rozkladu lidského těla možná oceníte už večer u detektivky, cestou do práce, venčení pejska anebo při houbaření v lese.
V sále se zhaslo, ale představení teprve začíná. Počáteční rozklad těla, úvodní dekompozice, je předehrou k dramatu. Charakterizuje jej úplná stagnace krevního oběhu v žilách, tepnách a orgánech. Mozek už nereguluje tělesnou teplotu, a ta klesá z příhodných 36,5°C na teplotu okolí. Svalstvo nejprve kašovitě povolí, následně zatuhne. Tato fáze, zvaná rigor mortis – posmrtná ztuhlost – následuje cirka po 4 hodinách od exitu (v závislosti na teplotě okolí).
A dál? Krev čistě gravitací klesá dolů. Kam, to záleží na poloze těla. Souběžně se také rozbíhá „buněčná smrt“: stěny nevyživovaných buňek povolí, a uvolní své enzymy, jež začnou kanibalizovat celé tělo zevnitř. To platí i pro žaludeční šťávy a kyseliny. Navenek moc vidět nejde, ale mušky už se zvolna slétají na hostinu. Proč?
Náfuka i prázdná schránka
Naše těla jsou plná bakterií, které – nedrženy imunitním systémem na uzdě – zahájí divoký růst. Jeho výsledkem je velké množství plynů, hromadících se v uzavřeném objemu tělesné schrány. Nafouknutí a tlak je tak velké, že z různých otvorů vychází tělesné tekutiny. Které jsou obřím lákadlem pro hmyz.
Oči jsou propadlé, kůže mění barvu (protože se hemoglobin mění pigment). Pach hniloby se stupňuje a je citelně patrný. Tahle fáze nafukování trvá (v závislosti na okolních podmínkách) 2-6 dní.
Pak nastoupí aktivní rozklad těla. Mrtvola tou dobou splaskne, tekutiny a plyny už se dostaly ven, a dekonstrukce organických součástí běží na plné obrátky. V odhaleném mase si rejdí larvy z x-té generace hmyzu, který na vás hodoval. Uvnitř orgány hnijí podle pevného harmonogramu: první odchází střeva, poslední jde prostata a děloha.
Když zmizí larvy a barvy
Jak se rozklad těla dostane do čtvrté fáze, zhruba druhý týden, to už je výsledkem masitá kostra potažená vazy a zbytky svalů, která láká velké jedlíky. Buď větší mrchožrouty, nebo menší brouky. Ohlodají vás doslova na kost.
Tou dobou také mizí onen extrémní zápach, a nahrazuje jej vcelku příjemná „sýrová“ vůně. To díky uvolňování kyseliny máselné, která silně poznamená půdu pod rozloženým tělem. Že tu někdo zemřel bude v prosedlé spálené trávě vepsané ještě měsíce.
A jdeme to finále: tři týdny po smrti už toho ke koukání moc není. V místě zůstávají jen suché ostatky, kostní součásti. Pokud je tedy neroztahali dravci po okolí. Přítomny zůstávají chrupavky a také vlasy, jinak už je celkem uklizeno.
Kosti v následujících týdnech déšť a slunce vybělí, a v horizontu širších měsíců (let) úplně rozloží, jako půdní hnojivo. Cyklus konce a počátku, života a smrti, se tím krásně uzavírá. A ze starého zase může vzniknout nové.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Sebevražda aneb proč nás Chester Bennington a Keith Flin dobrovolně opustili?