Uzavřená (neviditelná) města nenajdete ani na mapách. Co se odehrává za ploty sídel, která oficiálně neexistují? Co se zde skrývá a proč?
Mimořádně důležité vojenské instalace; laboratoře, ve kterých se bádá nad tajnými zbraněmi, nebo zbrojní průmysl, který nejrůznější nástroje zkázy vyrábí. Takové byly tři nejčastější důvody, které vedly k fenoménu uzavřených měst. Kromě prověřených obyvatel v nich nikdo jiný žít nemohl, a nikdo se odtud nedostal ven. Překvapivě, nemalá část takových vyloučených sídel je stále ještě v provozu.
Svá uzavřená města mají v Jihoafrické republice, Spojených státech amerických, Číně, nebo třeba v Mexiku. Naprostým šampionem co do počtu takových instalací je ale bezesporu Rusko, respektive jeho předchůdce, Sovětský svaz. Oficiálně tu existovalo 44 vyloučených měst, a o existenci minimálně dalších 15ti se spekuluje. Skutečnou pravdu ale neznáme, nejspíš proto, že pravděpodobně fungují dodnes. Jak se ale město s tisícovkami obyvatel vlastně stane neviditelné?
Vygumovat z map, změnit směrovací číslo, obehnat plotem
Příkladem může být třeba padesátitisícový Severomorsk, nacházející se poloostrově Kola. Město, které se tehdy jmenovalo Vajnega, tu vzniklo kolem roku 1896. Jeho osídlení bylo spíše sezónní, a fungovalo jako základna rybářů. Ve třicátých letech si ale Sovětský svaz uvědomil „strategický potenciál“ této lokality, která byla téměř na dohled americké pevniny. Vznikla tu nová základna Severomořské flotily, a předchozí sídlo tím přestalo existovat.
Původní obyvatelstvo bylo dílem přestěhováno, nebo zaměstnáno v místním námořním a vojenském průmyslu. Všem ale bylo striktně doporučeno zapomenout na minulost. Vajnega zmizela z map, a pošta teď doručovala dopisy do jakéhosi Severomorsku, který nikdo neznal. Každý balík i dopis, který odtud nebo dovnitř přicházel, kontrolovali cenzurní komisaři. Nikde nesměla padnout jediná zmínka o tom, co se tu děje, nebo kde se vlastně celé místo nachází.
Izolace je cena za blahobyt
Uvnitř Severomorsku žili lidé za plotem, ven nesměli. Pro příbuzné jakoby téměř neexistovali. Taková byla daň za utajení. Výhody? Obyvatelé uzavřených měst měli až o polovinu lepší platy, než běžní lidé. A byli také perfektně zásobováni zbožím, což bylo v SSSR extrémně vzácné. Díky vojenské posádce také měli přístup k té nejlepší zdravotní péči v regionu. Jen se prostě nemohli dostat ven bez zvláštního povolení, na které mohli čekat i léta.
Výbušný návrat do povědomí
Na to už dozírali vojáci a nejrůznější agenti tajné služby KGB. Důvodem takové ostražitosti byl i fakt, že se město záhy stalo skladem arzenálu munice pro vojenské lodě. Teprve jejich výbuch při nehodě v roce 1984 dostal Severomorsk zpátky do povědomí. Nešťastnou náhodu, při které došlo k explozi 900 naskladněných raket, prostě přehlédnout ani utajit nešlo. Severomorsk se přitom na mapách objevil až v roce 1996. Ani dnes se sem bez speciální propustky nepodíváte.
Na pevninu? Jen s povolením a vrtulníkem
Podobný osud sdílelo i městečko Ostrovnoj, usazené na výběžku pevniny u Murmanského moře. Strategická námořní základna měla spojení se zemí jen letadly a vrtulníky. Pět tisícovek zdejších obyvatel se tak „domů“ po uzavření už nikdy nepodívalo. V Moskvě si totiž vůdci nepřáli, aby se někdo dozvěděl, že tu sídlí jaderné ponorky.
Že jste se narodili na západě Ruska, jen kousek od města Sarov? Nedá se nic dělat, nikdy se tam nepodíváte. Místo totiž není oficiálně zanesené v mapách, i když každý ví, že od roku 1706 tam stojí překrásný pravoslavný klášter. Za druhé světové války se tu vyráběly zbraně, a průmyslový charakter si Sarov uchoval i nadále. Celkem 90 000 zdejších obyvatel zvolilo dobrovolné vězení, a nechalo se zaměstnat ve zdejším centru vývoje jaderných zbraní. Cena za toto rozhodnutí byla jasná. Ven se podívají jen s propustkou. A za nimi dovnitř se bez povolení nepodíváte ani dnes.
Nehoda v neexistujícím městě
Ozjorsk (Ozersk) v Čeljabinské oblasti byl s utajením ještě více extrémní. Stojí tu totiž závod na zpracování radioaktivní rudy, strategického materiálu. Místo bylo známo jen jako Město č. 40, a povídat o něm by vám ještě před pár lety vydělalo na nehezký výlet do sibiřského gulagu. Utajení se samozřejmě Sovětům hodilo i z praktických důvodů. Když tu došlo k nějaké nehodě, mohli všechno hezky zamést pod koberec. Nehoda ve městě, které neexistuje, se přece stát nemohla.
Čínská perla ztracená v horách
Továrna č. 404. Velmi prostý název, které získalo město nacházející se vedle Ťia-jü-kuan. Ne, v mapách byste ho hledali zbytečně, a GoogleMaps má nad oblastí také neprůhlednou mlhu. Proč? Sídlo „vzniklo“ v roce 1958, a stál tu vůbec první čínský jaderný reaktor. A také se tu vyrobilo 80 % jaderných zbraní z čínského arzenálu. Oblast je nepřístupná dodnes, a je dokonce zakázáno o ní mluvit. Je to prý věc národní bezpečnosti. Z toho, co se tu děje, by se nám nejspíš nespalo dobře.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Tunguzská záhada: co způsobilo obří výbuch na Sibiři? Meteoroid, kometa nebo něco fantastičtějšího?