Tady už jsem někdy byl… V čem spočívá fenomén déjà vu
Tenhle psychologický pojem už více než století vyvolává nechápavé kroucení hlavou. Jak vzniká a co o něm všechno víme? Pravda je stále zahalena tajemstvím.
Termín déjà vu je známý už od závěru 19. století, kdy ho použil francouzský esperantista (ano, to je skutečně odborník na esperanto) Émile Boirac. Jedná se o jev, kdy máte pocit (hraničící s jistotou), že jste přesně tuto situaci už zažili. Na tomhle místě jste byli, s tímhle člověkem jste se přesně takhle bavili… Přitom rozumově víte, že to není možné. Občas tenhle termín pronikne i do mainstreamu, třeba před jedenácti lety natočil slavný Tony Scott kriminálku Déjà Vu s Denzelem Washingtonem v hlavní roli. Asi vás nepřekvapí, že s tímhle motivem bylo pracováno hodně volně, ale to vadilo vážně málokomu.
Nohama na zemi
Pokud si myslíte, že jste déjà vu zažili a jste kvůli tomu nějakým způsobem zvláštní, tak si zas tolik nefanděte – údajně více než polovina lidí má takovou zkušenost minimálně jednou za život. A souvislost s psychickými poruchami jako schizofrenií či rozštěpenou osobností nebyla nijak prokázána, takže můžete být v klidu. Vyskytuje se však často s některými formami epilepsie, což vede vědce k přesvědčení, že se jedná o neurologickou anomálii související se špatnými elektrickými výboji v mozku. Stále se však pohybujeme spíše v rámci spekulací a nepotvrzených teorií…
Což samozřejmě vede spoustu ezoteriků k teoriím o paralelních dimenzích a astrálních vesmírech. Jak jinak by totiž šlo podobné jevy vysvětlit, než že se jedná o záblesky z jiných úrovní bytí, že? A to jak ve skutečném světě, tak ve spánku, kdy se prý také vydáváme do neprobádaných končin časoprostoru. S trošku vědečtějších přístupem přišli výzkumníci z Brna, kteří se tímto tématem před pár lety zabývali. Potvrdili neurologickou podstatu jevu s tím, že častěji ho zažívají inteligentní a vzdělaní lidé, kteří jsou často ve stresu. A především ti, kteří mají menší hipokampus, tedy část mozku zodpovědnou mimo jiné za paměť. Což už zní docela logicky!
Profi tip
Déjà vu znamená v překladu „už viděné“. My to ale často používáme ve chvíli, když nám někdo něco řekne. Správně by se proto mělo říkat „déjà entendu“. Můžete to tedy zkusit, i když se vystavujete tomu, že vám nikdo nebude rozumět. Jenže proč trochu nezamachrovat, no ne?
A opakem déjà vu je „jamais vu“. V případě tohohle jevu máte pocit, že jste v takové situaci nikdy nebyli, přestože lze prokázat, že ano. Vypadá to jako prosté zapomínání, ovšem jsou zde rozdíly – jamais vu nastává ve chvíli, kdy víme, že jsme tohle už dělali, ačkoli si konkrétní situaci nedokážeme vybavit. Rozum a emoce jsou tak v rozporu. Pokud si chcete přidělat pár vrásek na čele, můžete si tenhle jev docela snadno vyvolat sami – opakovaně pište libovolné slovo rychle za sebou na papír nebo si dlouho a důkladně prohlížejte nějaký předmět. Po chvíli vám takové slovo či předmět začne připadat cizí, přestože víte, že ho znáte a normálně používáte. Trochu děsivé, že?
Měli jste někdy takové pocity? Zavzpomínejte v komentářích.
Autor: Rimsy
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Vědci dokázali vytvořit stabilní polosyntetický organismus. Kam kráčí moderní věda?