Warcraft – Obstál ráj pro hráče také u běžných fantasy fandů?
Bitva mezi Azerothem a Draenorem, lidmi a Orky, po více jak dvaceti letech od vzniku herní série dorazila do kin. Zástupy věrných hráčů samozřejmě rozšířily i hojné počty fanoušků fantasy žánru a společně se tak hrnuly před plátna kin na jimi netrpělivě očekávanou akční podívanou. Vyvedl se ale Warcraft v očích každého z nich?
Romance jde stranou (ne tak úplně). Jak už to ve fantasy bývá, i ve Warcraftu jde především o souboj dvou význačných ras. Ať už jsou motivovaní ze své odvěké nátury toužící po válce nebo je žene kupředu démonický Gul´dan (Daniel Wu), Orkové ze své zničené domoviny světa Draenoru vtrhli skrz bránu démonů do království lidí Azerothu s jediným úmyslem… dobývat. K tomu ale potřebují zajatce, jejichž životy budou pohánět Gul´danovu démonickou magii felu, která pak otevře bránu ještě jedinkrát a Orkové budou moci do království vtrhnout s celou svojí Hordou. Král Llane (Dominic Cooper) má ale na své straně zkušeného rytíře a velitele svého vojska Lothara (Travis Fimmel), mága a Strážce Azerothu Medivha (Ben Foster) a mnohé další bojovníky na straně dobra, kteří Azeroth nevydají jen tak snadno. Dokonce i Durotan (Toby Kebbell) z klanu Orků Frostwolf zjišťuje, že vůdce Gul´dan odsuzuje jejich rasu k zatracení.
Durotan z klanu Frostwolf
Strach z efektů mít nemusíte
Obavy z digitálního guláše přešly jak bouřkové mraky po několika prvních záběrových sekvencích, a že by to mohli trochu víc doladit s trpaslíky, to si může láteřit, kdo chce, ovšem na jiném hrobě. Předloha Warcraftu se přeci jenom liší od Pána prstenů, a zde jsou jak Orkové, tak trpaslíci oproti svým rivalům ze Středozemě v podobě skřetů a jejich trpaslíků, skutečnými obry. Za toto rychlé vyvedení tak tvůrcům digitálních efektů klobouk dolů, a tímto lichotivým gestem můžeme provázet snad i celý průběh filmu.
Lehce se mohli v digitálních efektech nelíbit akorát snad trpaslíci
Hráč byl u Warcraft jako v nebi
Za bránou démonů se vyrojil konflikt, který přesáhl svůj vlastní svět až do jiného, a Orkové a lidi se co nevidět řežou hlava nehlava. Nechybí vše prostupující magie, skvělé vyobrazení nostalgických herních destinací, korumpující zlo, láska oddělená mezirasovou nenávistí a epické finále, ke kterému jsme stoupali po jednotlivých úctyhodných demonstracích nadlidské síly Orků a menších i větších bitvách a potyčkách jako po stupíncích schodů do nebeského ráje. Takový ovšem také mohl být pohled jenom ze strany většiny nadšených hráčů.
Gul´dan před bránou démonů
Běžní diváci ale nemuseli držet krok
Při důkladnějším ohledu zpět, a to hlavně z perspektivy běžného diváka, který k tématu Warcraftu přičichl v kině poprvé, může film totiž vypadat trochu jinak. Do táboráku fantasy žánru přiložil sice úplně nové polínko a několika žhavými jiskrami dal rovněž zadat překvapivě živě plápolajícímu ohni. Dvě zápolící frakce se boří z vnitřku vlastních stran a spojenectví, dokonce i přátelství a láska se rodí tam, kde by ji byl za normálních okolností nikdo nečekal. Na druhé straně však pasáže se svěřováním a vůbec důvěrou hlavních i vedlejších postav občas neodpovídají rychlému tempu gradace děje, ze které mohl být v její střelhbité ukázce „letem světem Azerothem“ na začátku leckdo lehce zmatený.
Síla kouzel brala dech
Magické vazby trochu skřípaly
Herecké výkony nebyly na nepříliš hvězdně vypadající obsazení vůbec špatné. Fimmelovi se mohl každý smát a hned na to s ním soucítit, a Gamora působila zrovna tak na hraně mezi hranicemi dvou ras, jak působit měla. Jinak pokulhával Dominic Cooper v roli krále, který působil spíše jako loutka ostatních a svých vlastních mile nezainteresovaných emocí. V případě Bena Fostera je to potom na vážkách, zdali tak rušivě vyhlížel jeho herecký výkon nebo celá jeho postava. Právě v úseku magie snad zaostával celý snímek pro běžné fantasy diváky nejvíc – a to není řeč o efektech. Ať už se jedná o kouzla, legendy magického světa Azerothu a jejich vysvětlení, nebo případ Medivha a jeho novice, kdy rovina neprůhledných záhad střídala rovinu hned z prvního momentu očividných zvratů a bizarností. Bonusový bod za „polymorph“ pak pochopí už jedině hráči.
Některé herecké výkony ale byly těžko uvěřitelné
I tak dobré fantasy a zatím nejpovedenější film podle herní předlohy
Na konec snad už můžeme vytknout jedině konec, ale i tu pochvalu. Konec filmu byl totiž snad tou nejrozsekanější částí snímku, a mohl se tak zdát i poněkud odbytý. Vůbec až tam si hráči i běžní diváci uvědomí, že První střet třemi velkými tahy (ano, je v tom to dítě) upozorňuje na to, že bude mít pokračování, a sám se tak trochu prohlašuje za pouhého předskokana, a ne první epický celovečerní film, kterým měl v první řadě být.
I tak ale Warcraft předvedl akční, poutavou a napínavou podívanou, která bude leckterému divákovi dlouho ležet v hlavě, a hráči počítačových her jí dost možná prohlásí za svoji modlu a ráj. Jelikož Warcraft pro ně může být v historii prvním filmem podle herní předlohy, který se skutečně skvěle vyvedl.
Autor: Jan Marek
Za spolupráci děkujeme kinu Premiercinemas. Na takový skvělý výběr jen tak někde nenarazíte.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Recenze Správní chlapi – Bolavá bránice a zmatek v hlavě