Recenze: Utøya, 22. července – pocta padlým na otrově v Norsku, nebo levicová propaganda? Posuďte sami!
22. července 2011 došlo v Norsku k tragédii, která otřásla celou Evropou. Nejprve explodovala nálož v úřední budově v centru Osla. Vyznavač krajní pravice Anders Breivik, který útok pečlivě naplánoval, se mezitím odebral na malý ostrůvek Utøya, kde rozpoutal masakr. Tento incident byl zfilmován podle výpovědí očitých svědků. Zaslouží si vaší pozornost?
Snímek režiséra Erika Poppeho je rekonstrukcí celé hrůzné události na ostrově, podle kterého se film jmenuje. Střelba trvala od začátku do konce 72 minut, film samotný je potom o půlhodinky delší. To když na začátku sledujeme život na dětském táboře, který celkem dobře vyvolá vzpomínky na umazaná kolena a deštivé cesty mezi rozloženými stany. Naladí správnou atmosféru bezstarostnosti a je takovým klidem před bouří. Jakmile zazní první výstřely a vypukne panika, každý divák myslí na to samé. Co bych dělal já, kdybych tam byl?
Drama bez hudby a střihu
Film sleduje 18ti letou Kaju, která se snaží spolu s ostatními přežít. Kamera je neustále s ní a v pohybu, a to bez jediného střihu. Při pohybu lesem, mezi stany, při hledání své mladší sestry a v davu mezi ostatními, hlavní protagonistku máme stále na očích. Běh i přesuny se ale záhy stanou monotónní a po prvotním šoku se film dostává do polohy fádní podívané, která i přes závažnost dění na plátně těžko udržuje pozornost diváka. Po dvou třetinách stopáže se dá prohlásit, že nezívá jen ten, kdo si dal těsně před začátkem tři hrnky kafe.
Celé poselství filmu je pak shrnuto na konci anglickými titulky. Ty varují, že je pravicový extremismus v Evropě na vzestupu. Prosím?!
Jediná věta mění film z dokumentárního na politický
Vidíte snad někde v centru měst mašírovat chlápky s vyholenými hlavami s prapory s hákovými kříži? Napadají snad skinheadi v parcích skejťáky nebo se na veřejnosti perou s pankáči? Rozehnává policie noční koncerty, na kterých se hromadně hajluje? Nic takového se neděje už celé roky, to byla devadesátá léta. Kde tvůrci vzali, že je na vzestupu pravicový extremismus? Myslí tím snad to, že se běžnému, obyčejnému občanovi nelíbí, že jsou evropské země zaplavovány ilegálními imigranty, kteří přicházejí zadarmo parazitovat na našem benevolentním sociálním systému?
Ano, přesně tohle tím myslí. Film se tak pouze snaží zneužít strachu z utrpení padlých k levicové propagandě, která v současnosti drtí Evropu a posílá zpět směrem do pravěku.
Marxismus vpřed, Evropo!
Současná zlatá kavárnička žije v domnění, že multikulturalismus je správná cesta. Ne všichni ovšem tento názor sdílí. V těchto povrchních poměrech, které ve společnosti nyní panují, stačí veřejně říct, že jste hrdý na svoje kořeny, a někdo vás obviní, že to zavání nacismem. A to je opravdový extremismus, takový, který v současnosti v Evropě stanovuje standart.
I proto se titulky na začátku snímku zmíní pouze o tom, že jde o dětský tábor. České titulky připomněly ale zamlčený dodatek, že se jednalo o tábor mladých sociálních demokratů. Stejně tak v závěru tvůrci snímku zmíní, že Andres Breivik vypověděl, že chtěl varovat před soudným dnem. Hodilo by se ale přidat i fakt, že tím myslel současnou imigrační politiku a osidlování našeho kontinentu utečenci z Afriky a Asie. Podle své výpovědi chtěl ukázat, co se stane, když v Evropě vítáme každého, kdo se rozhodne přijít, a jaké nebezpečí nám hrozí.
Autoři filmu tato fakta neuvedli s tím, že to na hrůznost událostí na ostrově nemá žádný vliv, to je samozřejmé. Jenže pokud se měl snímek držet stranou politické debaty, neměl upozorňovat na domnělý vzestup pravice.
Tohle se opravdu nepovedlo
Andres Breivik je masový vrah a jeho čin nemůže být nikým ospravedlněn. Počet nevinných obětí je obrovský, navíc se jedná většinou o děti. Střelec provedl vše s chladnou hlavou a celou akci měl pečlivě naplánovanou. Jednalo se však o individualistu, a nikoli zástupce hnutí, jehož příkladu následují stovky dalších. Filmařům ale dokonale posloužil k vyvolávání paranoii a obhajobě současného neomarxismu a levicového směřování celé Evropy. Skutečně iritující závěr a pachuť v ústech po předlouhých sto minutách stopáže snímku. Je ale jasné, že návštěvníci čajoven, festivaloví filmoví nadšenci, obhájci ilegální imigrace, pracovníci neziskovek a artoví „intelektuálové“ budou filmu tleskat.
Autor: Eduard Havel
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Primitivní terorismus. Jaká je obrana před útokem? Jen Uteč a schovej se nestačí!