Poznejte svět reproduktorových soustav!
Už jste se někdy zeptali sami sebe, co je vlastně reproduktorová soustava neboli reprobedna? Víte, jak funguje a jaké typy reproduktorových soustav známe nebo v čem se od sebe liší? Tak si rozšiřte obzory, ať nevypadáte mezi technicky založenýma kámošema jako pitomci!
Reprobedna (někdy trochu chybně označovaná jako reproduktor) je ve skutečnosti reproduktorová soustava skládající se z jednotlivých reproduktorů (tj. jednotlivých zdrojů měničů elektrického signálu na mechanické vlnění – zvuk), nezbytných elektrických vodičů vedoucích od reproduktorů směrem ke konektorům, frekvenčních výhybek (tj. elektronických obvodů, které zdrojový signál rozdělí mezi jednotlivé reproduktory v reprobedně) a ozvučnice (tj. samotné bedny). Někdy bývá součástí reprobedny i napájecí zdroj a některé další obvody. V takovém případě hovoříme o aktivní reprobedně. Pokud je reprobedna napájena signálem ze zesilovače, jedná se o bednu pasivní.
Typy konstrukcí: regálové, sloupové a vestavné reprobedny
Existují v zásadě tři typy konstrukce reprobeden – regálové, sloupové a vestavné. Regálové reprobedny, jak už sám název napovídá, se dají umístit na regál neboli poličku (většinou mají rozměry zhruba od 10 x 10 cm až po 50 x 30 cm). Často se ale (zejména v roli zadních efektových reprobeden) umisťují i na stojan. Sloupové reprobedny dosahují obvykle výšky od cca. 100 do 200 centimetrů. U sloupových reproduktorů hraje vedle samotných technických parametrů velice důležitou roli také jejich vzhled, použitý materiál a použitá povrchová úprava. Tvoří totiž důležitý estetický prvek v celém interiéru, kterého si každý zaručeně všimne.
Vestavné reprobedny se často mohou vyskytovat ve formě jednopásmových beden ne nepodobných těm, které najdete v autě. Jak už sám název napovídá, tyty reprobedny jsou určeny k vestavbě, a to buď do stropních konstrukcí (obvykle sádrokartonových podhledů např. v kuchyních nebo koupelnách či toaletách) anebo do stěny (např. MDF obývací stěny, případně sádrokartonu před příčkou), kde mohou tvořit zajímavou alternativu pro ozvučení vestavných obývacích stěn.
Reprosoustavy podle počtu pásem
V souvislosti s počtem reproduktorů v reproduktorové soustavě hovoříme i počtu pásem reprosoustavy. Jednopásmová reprosoustava využívá jediného reproduktoru pro reprodukci „celého“ akustického spektra (obvykle je tím myšlena hranice od 200 Hz do 20 kHz). Této soustavě se říká také širokopásmová a poskytuje zaručeně nejhorší zvuk, protože širokopásmovosti je docíleno řadou kompromisů a v žádném pásmu tak není bedna schopna podat optimální výkon. Nepříliš šťastným řešením je také jeden-a-půl-pásmová reprosoustava, která má sice dva reproduktory – jeden menší pro vyšší frekvence a jeden velký pro nižší frekvence, ale namísto elektronického filtru využívá pro oddělení nižších kmitočtů obyčejný kondenzátor (může docházet i ke zkreslení zdrojového signálu).
Dvoupásmová reprosoustava, typická pro regálovou konstrukci, nabízí elektronický filtr pro plnohodnotné rozdělení na dvě pásma – výšky a středobasy. Dvoupásmové reprobedny navíc mohou využívat i tři (a někdy i více) reproduktory (1 výškový a 2 středobasové – buď stejně velké anebo různé velikosti). Dvou-a-půl pásmové reprosoustavy jsou typické pro dražší regálové nebo levnější sloupové reprobedny a nabízejí dvě frekvenční výhybky (filtry). První oddělí výšky a středobasy a druhý provede jemnější rozdělení basů a ty nejhlubší pošle do samostatného basového reproduktoru uvnitř soustavy. Taková reprobedna má tedy nejméně tři reproduktory.
Třípásmové reprobedny jsou k vidění u sloupových konstrukcí. Počet filtrů se zde zvyšuje na tři, díky čemuž výškový reproduktor dostává skutečně jen vysoké tóny (využívá filtr typu horní propust), středový reproduktor reprodukuje pouze středové frekvence (využívá filtr typu pásmová propust) a basový reproduktor je použit pouze pro nižší frekvence (využívá filtr typu dolní propust). Někdy jsou třípásmové reprobedny vybaveny podporou pro tzv. bi-amping, kdy je oddělení basů od zbytku pásma provedeno už v zesilovači (anebo jsou případně využity dva samostatné zesilovače) a basy jsou vedeny už od zesilovače odděleně od výšek (tj. jedna reprobedna je připojena čtyřmi vodiči).
Teoreticky je možné se u profesionálních soustav určených pro ozvučování velkých prostor setkat také s tři-a-půl a čtyřpásmovými reprosoustavami, kde jsou basy obvykle zcela odděleny a používají jinou ozvučovací skříň než reproduktory pro vyšší frekvence. Důležité je si hlavně uvědomit, že počet reproduktorů v reprobedně nemusí nijak souviset s počtem samostatných pásem, které je schopna reprobedna reprodukovat a tudíž ani s kvalitou a věrností poskytované reprodukce. Pro kvalitní reprodukci hudby, jsou nanejvýš vhodné třípásmové reprobedny (minimálně na přední levý a pravý kanál). Pro filmy a ostatní využití obvykle postačí dvoupásmové reprobedny. Jednopásmové a jeden-a-půl pásmové reprobedny jsou nouzovým řešením vhodným třeba do koupelny nebo na chodby ve formě vestavných reprobeden.
Ještě si na tohle téma posvítíme. Tak se těšte.
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Plazma, LCD, LED, OLED – víte, jakou televizi si vybrat?