Kdy poznáte, že stárnete a dá se s tím vůbec něco dělat?

Samozřejmě, až budeme staří dědci, už nám to asi dojde. Ale co když se první příznaky stárnutí projeví už dřív? Tak schválně, pusťte si například seriál Červený trpaslík. Pokud jste ho viděli někdy předtím a podobně všichni ostatní jste se u něj váleli smíchy, měli byste jeho kvality ocenit i teď. Pokud se vám ale najednou Rimrák, Listy a Kryton začnou zdát jako banda pošuků, která humor neviděla ani z rychlíku, znamená to jediné. Vypadli jste z cílovky seriálu a zcela nemilosrdně stárnete.

Když už nechybí ani sex

Dobře, nemusíme se hned pouštět do tak obskurních experimentů. Je docela možné, že Červený trpaslík je prostě dementní a každému zkrátka nesedí. Takže na to půjdeme vědecky. Pokud vás přestávají bavit ženské, jakože s nimi spát, ubývá vám testosteron, znamená to, že  chřadnete, vadnete a stárnete. To už je věda, s tím se nedá nic dělat. Zase na druhou stranu i tohle se dá brát z lepší stránky. Koho by bavilo běhat po světě věčně nadržený jako v pubertě? Vždyť v takovém stavu se nedá pracovat, nedá se nic udělat, nedá se pomalu vůbec žít. Trochu zvolnit možná není na škodu. Na úbytek testosteronu navíc existují nějaké ty pilule, takže s tímhle problémem se dá ještě docela zatočit.

Když s vámi začnou pivka pořádně mávat

Docela dobrý barometr stáří je také alkohol, tedy jeho konzumace. Taky jste dřív do sebe naklopili dvanáct dvanáctek a ještě jste udrželi v rukou tágo a dokonce jste trefili nějakou tu kouli? No pokud si teď dáte dvě pivínka s tím, že po třetím by vás bolela hlava, udělalo by se vám mdlo a v práci byste stáli za starou belu, pak vám váš pivní bůh posílá jednoznačný vzkaz, že je čas udělat mládí pá pá. Tělo má v sobě jakýsi přirozený regulátor, který vám řekne, kdy je třeba s pitím přestat. Tedy mělo by mít, protože kdo ho nemá, tak potom po pár pivech zvrací v alejích jako dobytek, což je také důkaz toho, že vaše pivní forma šla už dávno na vandr. S postupem věku každopádně na chlastu docela ušetříte.

Když tlačíte kočár a klimbáte na dětském hřišti

Děti. Stárnutí má co dočinění s dětmi. Neříkají to sice žádné vědecké studie, ale prostě je to pravda. Jakmile místo Harley Davidsona začnete sedlat X-lander nebo jinou čtyřkolku s malým pilotem v kokpitu, váš mentální věk se zčistajasna posune kamsi do kmetského vesmíru. Jistěže, existují mezi námi štramáci, kterým to i s kočárem plným řvoucích fakanů neskutečně sluší a leckterá žena při pohledu na ně zavlhne, ale pro většinu z nás se tím dveře do dobrodružných krajů a vnadných oáz zavírají a naopak se otevírají brány plínkového pekla kombinovaného se sunarovou Nekropolí. Kdo už děti má, tak přesně ví, o čem je řeč. Dítě je krásná a úžasná věc, ale některé vaše sexuální ambice spolehlivě pohřbí a vy si velmi rychle uvědomíte, že jinošská léta definitivně končí a nezbude vám, než zase sedlat Honimíra.

Když začneme být dementní

Mozek je skoro stejně důležitý, jako náš penis. I na něm se dá podle vědců velmi lehce poznat, že už jedeme z kopečka, kde někde dole čeká domov důchodců. Hlavně začneme zapomínat. Kam jsem dal klíče? Kde mám mobil? Jak to, že ten film byl už včera? Ty jsi … Irena? Tohle už není nějaká roztomilá roztržitost (roztržitost není nikdy roztomilá), tohle je nastupující demence. Dá se to shodit na fůru práce, starosti, ale ve skutečnosti se jenom naše neurony nedostatečně spojují a tím, že se nespojují, si pamatujeme tak nějak kulový. A zapomnětlivý je v románech vždycky kdo? Ano, samozřejmě stařík. O zapomnětlivém mladíkovi se v literatuře nikdo nezmiňuje. Takž nezbývá, než s tím bojovat a snažit se nezapomínat a tak nějak obecně pořád myslet. 

Vědci říkají, že to nejlepší teprve přijde

A pak už jsou tu takové ty klasické symptomy, jako šediny, pleše, břicha, ochablý svaly. K tomu se ani nemá smysl nějak vyjadřovat, to všichni vidíme sami na sobě, jak na tom jsme. Otázka za milion tedy zní, co si s tou vší zkázou těla i ducha počít? Není lepší rovnou umřít?

Vědci z Brookovy univerzity v New Yorku říkají, že ne, že právě naopak. Padesátníci se prý cítí šťastnější a vyrovnanější, než třeba třicátníci. Máme to prý pak v hlavě všechno srovnané, nejsme smutní ani naštvaní a je nám fajn. Není tedy jasné, odkud takové pocity pramení, vzhledem k všem těm věcem, co jsme napsali před chvílí, ale musíme vědcům z New Yorku věřit. Ostatně nikde na světě se neobjevily zprávy, že by zoufalí padesátníci páchali hromadně sebevraždy, takže zřejmě je to v tom pokročilejším věku pořád o něčem. Každopádně vám přejeme, abyste tyhle věci začali objevovat co nejpozději. Klidně, až vám bude třeba sto.

Autor: Snaut

22 celebrit, které odmítají stárnout

Jak na rozlučku se svobodou? Hlavně nedělejte blbosti a … nezemřete

Další galerie