Nadávky, útoky a ponižování na Internetu frčí! Na vině není anonymita. Trollové své ataky hrdě podepisují, protože chybí osobní zodpovědnost
Nadávky, útoky, ale i výhružky smrtí jsou na internetu na denním pořádku. Nejčastějším cílem útoků bývají různé etnické menšiny, LGBT komunita, ale velmi často také ženy, postižení či třeba novináři. Málokdo je před urážkami zcela v bezpečí. Mnoho lidí z toho viní především anonymitu, i když spíš zdánlivou, dohledat IP a umístění pachatele často není zas takový problém. Ale mají pravdu?
Posledních pár let se odehrálo ve znamení pokusů řady sociálních sítí o zavedení politiky skutečných jmen a odstranění anonymity. To platí mimo jiné také pro giganty typu Facebook nebo YouTube. Hlavní motivací (nad rámec logických pokusů o monetarizaci osobních údajů a zajištění cílené inzerce) bylo vypořádat se s množícími se anonymními útoky. Výsledek? Nic moc. Nadávky, útoky a výhružné vzkazy zůstaly. Časté je např. něco, co jsme si v redakci nazvali „virtuálním lynčováním“ – soustředěné útoky mnoha osob. Je totiž sice pěkné, že se všichni prezentujeme vlastními jmény, ale když zcela chybí aspekt osobní zodpovědnosti, je to dost k ničemu. Na Facebooku totiž můžete nadávat celé dny a nic vám za to vlastně nehrozí.
Na vině není anonymita, ale nedostatek osobní zodpovědnosti
To potvrzují i experti. Podle řady psychologů a sociologů včetně Katherine Crossové není pravdou, že by vymýcení anonymity na internetu snížilo míru osobních útoků a kybernetické šikany. „Lobby proti internetové anonymitě je vedena několika velkými korporacemi, které nás nutí identifikovat se v prostředí Internetu. Pro firmy typu Facebook je stav, kdy budeme během pobytu na Internetu neustále propojeni se svou skutečnou identitou ideální,“ konstatuje Crossová. A má pravdu, vždyť příjmy firem typu Facebook či Google stojí (a padají) především na cílené reklamě, a k tomu se setsakramentsky hodí možnost jasné identifikace všech potenciálních „cílů“. Odstranění anonymity podle Crossové nijak nesníží množství virtuálních útoků, naopak zvýší pravděpodobnost těchto útoků na už tak ohrožené cílové skupiny.
„Mnozí lidé považují anonymitu internetu za primární důvod virtuálních ataků. Anonymita sice může hrát určitou roli, rozhodně však není příčinou. Realita je mnohem komplikovanější. Pokud budeme nadále slepě vinit anonymitu, nikdy se s tímto problémem skutečně nevypořádáme,“ myslí si Crossová, která potvrzuje, že hlavním problémem je absence jakékoli osobní zodpovědnosti. Na internetu se můžeme chovat jako prasata a nic moc se nám kvůli tomu nestane. Maximálně dostaneme ban z nějakého diskuzního fóra.
Lidé s vlastní identitou se chovají ještě hůře
Aktuální studie pod hlavičkou Curyšské univerzity se snažila ověřit, nakolik anonymita na internetu podněcuje agresivní osobní výpady. Vědci prozkoumali celkem 532 197 komentářů na platformách, kde si uživatelé mohli zvolit anonymitu nebo vystupovat pod vlastním jménem. Dospěli přitom k závěru, že podepsaní uživatelé byli těmi se zdaleka nejútočnějšími a nejsprostějšími výpady.
Podle vědců rétorika tím útočnější, čím jsou uživatelé více ponořeni do určitého politického či kulturního tématu. „Podařilo se nám dokázat, že jednou z hlavních motivací agresorů na sociálních médiích je prosazování sociálních norem – např. boj za sociální rovnost, během nějž jsou uráženi hamižní vrcholoví manažeři a politici nebo strach z cizího a agresivní rétorika proti imigrantům,“ konstatuje vedoucí studie Lea Stahelová. Perlička na konec: Podle jedné britské studie stojí až za polovinou misogynistických útoků (útoky na ženy) samotné něžné pohlaví.
Jaký je váš názor? Podporuje anonymita agresivitu internetových trolů, nebo je chyba v samotné lidské podstatě?
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Mladá generace hloupne. Čtení na internetu je drogou pro mozek, ale nerozvíjí osobnost
Singletasking se zase dostává do módy – znamená to konec populárního multitaskingu?