Cesta do Pekla? Brány do podsvětí jsou rozeseté po celém světě. Těmhle místům by se měl každý vyhýbat!
Plameny, žhavá výheň ale také smrtící dech a vražedná voda. Peklo může nabývat nejrůznějších podob. Jaké jsou ty nejproslavenější místa světa, kde podsvětí vystupuje na povrch?
O tom, jak to nejspíš vypadá v Pekle, mají nejrůznější náboženství rozmanité představy. Nejspíš by ale dospěly ke shodě v tom, že etiopská propadlina Danakil je mu hodně podobná. Na 140 000 kilometrech čtverečních se tu nachází jen nelidské vedro, jedovaté chemické výpary a smrt. Celá oblast je jako rozpálená pánev, kde teplota každý den vyšplhá na vražedných 60°C. Asi vás tu nezabije vedro nebo žízeň, ale spíš sirné oblaky, náhodně unikající zpod povrchu. Stačí se neopatrně nadechnout a ztratíte vědomí.
Lávové jezero v Etiopii
Celá oblast je totiž tektonicky velmi aktivní, pod zemí tu bublají vařící vřídla, do kterých se můžete snadno propadnout. Zdejší vzduch je také na hranici dýchatelnosti kvůli vysoké koncentraci solí. Delší pobyt vás tedy vysuší zaživa, a udělá z vás pěkně zachovalou mumii. Etiopie má ještě jednu „biblickou“ lokalitu Pekla. Tou je sopka Erta Ale, která vlastně jako sopka vůbec nevypadá. Je to spíš obří lávové jezero, které nejeví žádnou tendenci k zatuhnutí. Jako pekelný kotel, pod kterým někdo pořád přikládá.
Hořící poušť v Turkmenistánu
V turkmenském městečku Derweze dnes žije jen něco kolem 200 obyvatel, což je o dost míň, než před padesáti lety. Důvod je prostý. Nikomu se moc nechce bydlet na dohled od Jámy pekelné, která se tu objevila v roce 1971. Za jejím zrodem nestojí nic mystického, jen průzkum sovětských geologů. Ti si všimli, že celá pouštní oblast je bohatá na zemní plyn, a chtěli tu otevřít vrt.
„Ať se propadnu,“ tu radši neříkejte
Jenže svou neopatrností prorazili „střechu“ jednoho plynného dómu u Derweze. Aby zabránili úniku plynu do ovzduší, rozhodli se jej zapálit. Čekali, že zásoba bude hořet nanejvýš několik dní. Teď už můžeme s klidem říct, že se netrefili. Propadlá kaldera hoří dodnes, a celá oblast je díky tomu dost nestabilním místem. To, že se pod vámi propadne zem a skončíte v plamenné výhni, je tu dost dobře možné.
Místo, kde budete bloudit navždy
Peklo je místo, kde nikdy nebudete moci dojít pokoje, myslí si domorodí Tanzánci. A z této definice jim jako jasný favorit na zásvětí vychází jejich jezero Natron. Ne, nešlehají tu k nebi plameny. Tanzanské peklo je mnohem rafinovanější, a má podobu krvavě rudého jezera. Tuhle barvu má díky drobným sinicím, které jsou jako jediné schopny přežít ve zdejší extrémní vodě. Mimořádná je vysokým obsahem uhličitanů a pH okolo 10. Co to znamená?
Slané sochy z krvavého jezera
Že z vás tahle minerálka spolehlivě udělá nebožtíka. A současně živou sochu. Pokud totiž otráveni padnete na zdejší břeh, voda prosycená uhličitanem sodným vás za krátko potáhne vrstvou jemných krystalů, a promění vás ve slaný kámen. Je to dost morbidní podívaná: na jezeře Natron dokonce můžete vidět plovoucí „kamenné“ plameňáky, kterým sůl obalila nohy tak, že se nemohou dostat ven. A postupně se mění na ptačí sochy. Umírat pomalu, bez možnosti úniku, měnit se na kámen. To je dost pekelná představa, ne?
Brána pekelná z Hierapolis
Ve starém Řecku měli jasno: cesta do Pekla vede přes chrám v Hierapolisu. Proč si byli tak jistí? Kněží sem časně zrána vodili živé obětiny, vesměs mladé býčky, do malé skalní soutěsky. Stačilo jen chvilku počkat, a čtyřnohé zvíře padlo bez hlesu mrtvé k zemi. Jeho duši si k sobě evidentně zavolal bůh podsvětí, Hádés. Tuhle velkolepou podívanou si nenechávali ujít tisíce lidí, a chrám tak utěšeně bohatl. Co za trikem stálo?
Pravidelné výrony podzemních plynů z podloží, vesměs oxidu uhličitého, které dosahovaly svého „vrcholu“ v dopoledních hodinách, kdy se vzduch v soutěsce začal prohřívat. Kněží to šikovně odpozorovali, a dávali si dobrý pozor, aby tu nesli hlavu hodně vysoko. To mladý býček, který měl hlavu u země, moc velkou šanci neměl. Dnes je zdejší Pekelná brána v troskách. Ale neopatrný pták, který by nad ní chtěl přeletět, může jednoduše v piruetě spadnout dolů. Bohové z Podsvětí jsou hladoví pořád.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: