Česká armáda nakupuje jak zběsilá, přesto nás neubrání ani týden
Celý minulý rok se objevovaly informace o tom, co všechno hodlá Armáda České republiky nakoupit. Je toho opravdu hodně, skoro to vypadá, že chce koupit úplně všecko. Jakoby se šlo do války. Jenže v opravdové válce by naše armáda, která má punc armády chemiku a zdravotníků, nevydržela bránit naši zem ani týden.
Vyberme to jen namátkou. Armáda potřebuje nové boty za 342 milionů. Vojáci totiž nemají v čem chodit. To je ještě legrace. V plánu je nákup desítek obrněných vozidel, což budou zřejmě nechvalně známé Pandury, lehká terénní auta pro speciální jednotky, radiolokátory a další elektronické systémy. A na řadu mají přijít dokonce i nové vrtulníky nebo modernizace stíhaček Gripen. Armádní nákupy jsou do desítek miliard korun. Zkrátka zbrojíme, co to jde.
Ubráníme se dva týdny, a pak?
U nás byly dvacet let armádní nákupy synonymem pro korupci a černou díru na peníze. Ministr Stropnický slibuje, že tentokrát to bude jiné, že se krást nebude. Dobře, budeme mu to projednou věřit, když tak hezky hrál prince, ale spíše se podívejme na to, jak je to vlastně s bojeschopností naší armády. Pro odpověď nemusíme chodit daleko. Bývalý náčelník štábu naší armády a nyní velké zvíře ve vedení NATO generál Petr Pavel se nechal několikrát v médiích slyšet, že naše armáda by v případě napadení byla schopna bránit naši zem maximálně dva týdny. Dva týdny? To je sakra málo. To už to s námi vypadalo líp před Mnichovem, kdy existovaly (a stále existují názory), že jsme mohli nacistické Německo dokonce porazit. Dnes přes masivní investice a modernizace je naše armáda malá a jako celek velmi málo bojeschopná. Petr Pavel to moc dobře ví a ví to i mnoho dalších odborníků. Polními nemocnicemi a protichemickými jednotkami se žádná válka vyhrát nedá.
Všichni zpět do maskáčů, ženské taky
Kromě všeobecné modernizace, se bohužel znovu oživuje vidina obnovení všeobecné branné povinnosti. A jsou i tací, kteří by po vzoru Izraele, nahnali do kasáren a maskáčů i ženy. Branná povinnost totiž formálně nikdy nebyla zrušena, platí stále a stále je v zákoně. Jen se prostě přestalo odvádět. Vojáci si myslí, že by se zase mělo začít. Tady je však kámen úrazu. Branná povinnost naši obranyschpnost nijak zvlášť nezlepší. Ostatně tento fakt byl i důvodem, proč se branná povinnost zrušila. Jak se budou bídně vycvičení civilisté bránit například balistickým raketám nebo náletům stíhaček? Válčení je dnes velice sofistikovaná věc a schopnost nabít kvér nebo vykopat zákop je sice schopnost velmi užitečná, ale nepřítel se z ní na zadek neposadí. Taková Severní Korea by tom mohla vykládat. Tam je voják skoro každý a přitom je celý ten Kimovský bordel zbytku světa akorát pro legraci.
Ubráníme se aspoň zeleným mužíčkům?
Na druhou stranu situace ve světě je dnes hodně jiná, než v době, kdy se vojenská služba rušila. Tehdy to vypadalo na celosvětový nekonečný mír pod ochrannými křídly Spojených států. Dnes vidíme, jak se krásně dá vést hybridní válka za pomoci zelených mužíčků a nejrůznějších povstaleckých bojůvek. Mír je v čudu a Spojené státy mají jiné starosti, než řešit Evropu nebo nedej bože nás. Teroristé také představují čím dál větší hrozbu a vzrůstající zájem o zbrojní průkazy ukazuje, že lidé mají obavy. Co tedy s tím vším? Zbrojit musíme. Stojí to ohromné miliardy, spousta z toho, co koupíme, nám bude nejspíš k ničemu, ale nemůžeme zůstat jako ovce na porážku. Pokud nás napadne silnější nepřítel, v podstatě se dá uvažovat jen o Rusku, bez pomoci NATO jsme v háji, i kdybychom modernizovali a nakupovali dalších deset let. Pokud nás napadnou teroristé, tak to zase bude spíš záležitost podobná té ve Francii, kde hrály hlavní roli speciální jednotky a policie. Zkrátka doba se mění a nezbývá než doufat, že vynikající herec a momentálně také ministr obrany Martin Stropnický ví, co dělá a co nakupuje. Je rozhodně načase s armádou skutečně něco udělat.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Ženy v armádách po celém světě