Cenzura na internetu – které země utahují šrouby?
Cenzura. Vždycky tu byla a nejspíš i bude. S rozvojem internetu jsou jakékoli cenzurní snahy dost složité, jelikož šikulové za klávesnicí vždy vymyslí způsoby, jak omezení obejít. Které státy ale svým ovečkám nechtějí dopřát zábavu na sociálních sítích a proč?
Podle průzkumu z roku 2012 bere naprostá většina světová populace přístup k internetu za nárokovatelné lidské právo, stejně jako požadavek na svobodný internet. Přesto je realita o dost jiná a v mnoha zemích nějaká omezení internetu platí. To se týká především Asie, části Afriky, ale také USA či Velké Británie.
V těchto zemích se problémy obvykle řeší skrze VPN programy, které dají vašemu zařízení IP adresu z jiné země. Regionální omezení se tím sice vyřeší, ovšem rychlost takového připojení je dost nízká. Což se ale nedá říct o nebezpečnosti takového počínání, poněvadž státní úřady tohle chování samozřejmě netolerují. Cesta tedy je, ale zdaleka ne každý má odvahu se po ní vydat…
Změnami zmítané Turecko
Turecko se za vlády prezidenta Erdogana stalo hodně rozpolcenou zemí. Už v roce 2014 před prezidentskými volbami byl zakázán Twitter, jelikož se na něm šířily informace, které se favorizovanému kandidátovi nehodily do krámu. Od roku 2007, tedy z doby Erdoganova premiérství, platí cenzurní zákon, který už v době svého vzniku vyvolal kontroverze. Umožňuje totiž vládě bez dalšího schvalování soudy zakázat libovolné webové stránky z důvodu terorismu, pornografie, drog, ale i zločinné aktivity proti prezidentovi. Dokážete si určitě představit, že do takhle široké palety může spadat téměř cokoli.
Vedle Twitteru to v Turecku schytalo i YouTube, ale pokusy o odstavení těchto velkých sítí obvykle netrvají věčnost. Poslední obětí cenzury se stala diskuzní sociální síť Reddit. V podstatě vždy, když se někde začnou šířit proti-erdoganovská tvrzení, daná síť dostane od státu pravítkem přes prsty. Náhoda?
Nekompromisní náboženský stát
Od svých arabských sousedů se Írán v mnoha ohledech liší, ovšem cenzura internetu do téhle kategorie nepatří. Od roku 2009 se možnosti přístupu k necenzurovanému internetu stále zmenšují, v roce 2013 byla blokována zhruba polovina z pěti set největších světových stránek. Dokážete si to představit? V Íránu se nepodíváte na téměř žádnou z hlavních sociálních sítí (Facebook, Twitter, YouTube) a zakázána je i spousta zpravodajských webů.
Jak ovšem víme z Jurského parku, život si cestu vždycky najde. A totéž platí i pro šíření informací mezi lidmi. Instagram, WhatsApp či Telegram patří mezi aplikace, jež jsou povolené, což samozřejmě vede k tomu, že si lidé rozšiřují možnosti jejich použití. Veřejně přístupné streamy na Telegramu umožňují lidem dostat se k informacím, jež jsou jinak nedostupné. Chytré!
Kim to má na háku
A co jiného ještě zmínit než Severní Koreu! Tam se o nějaké elegantní cenzuře internetu nedá ani mluvit, spojení se světem tam jednoduše téměř není přístupné. Místo toho mají Severokorejci síť vlastní – jmenuje se Kwangmyong a začala fungovat už v roce 2000. Asi nemá smysl zdůrazňovat, že obsahuje jen takové informace, které se vládnoucí garnituře hodí. Lidé jsou tak spokojení, mají přístup ke zprávám a vůbec nevědí, že někde tam venku je jiná, obrovská síť plná kočičích fotek, nekorektního humoru, smysluplných webů jako Prochlapy.cz a v neposlední řadě i necenzurovaných informací.
Tímhle modelem se inspirovali i na Kubě a Myanmaru (Barmě), kde na vlastních sítích frčí také. Před pěti lety podobnou iniciativu vyhlásil i zmiňovaný Írán ve snaze vytvořit takzvaný halal internet – tedy síť korespondující s islámskými tradicemi a hodnotami. Naštěstí se tak zatím nestalo, takže si místní mohou aspoň v omezené míře užívat internetu normálního.
Co na tyhle formy cenzury říkáte? Je to podle vás opatření, které má v civilizovaném světě místo? Nebo byste nejraději všechny ty počítače a internety zakázali? Napište nám pod článek.
Autor: Rimsy
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Cenzura v Česku. Kraus, Prima a ti druzí. Jak to bude dál?