3 pohádky pro malé masochisty
Zatímco dnes se dětem vypráví o ideálním světě a příběhy končí bez výjimky happy endem, dříve se s tím rodiče zdaleka tolik nepárali. Nevěříte? Mrkněte na následující příběhy plné násilí, vražd, sexu či kanibalismu.
Malá mořská víla v podání Disneyho? Pche, zkuste radši verzi Hanse Christiana Andersena (19. století). V ní se víla taktéž zamiluje do lidského prince a tak zaplave za čarodějnicí, aby jí požádala o pár lidských nohou. Jedině tak bude moci být se svým vyvoleným.
Čarodějka tak učiní, má však podmínku: každý krok bude mořskou vílu bolet, jako kdyby chodila po žiletkách. Její nohy budou bez ustání krvácet a ona sama přijde o svůj nádherný hlas. Láskou opilá víla souhlasí. Den poté je její bezvládné tělo vyplaveno na břeh. Jaké zklamání, když si princ i přes její oběť vezme jinou. Nejdřív si pohrává s myšlenkou, že toho bastarda sprovodí ze světa, nakonec však zabije sama sebe: skokem do rozbouřených vln spáchá sebevraždu.
Doralice (Giovanni Francesco Straparola – 16. století)
Princ Tebaldo je chlívák k pohledání. Incest se mu nikterak nepříčí a tak si umane, že si vezme svou jedinou dceru. Ta sňatek s perverzním tatínkem sveřepě odmítá a ukryje se do dřevěné truhly, kterou nic netušící Tebaldo prodá jednomu kupci. V truhle je zavřená několik měsíců, naživu ji udržuje jen magický elixír, který dostala od své milující chůvy. Truhla se nakonec dostane do vlastnictví jednoho krále. Ten Doralice načape při pokusu uniknout a hned se rozhodne, že si ji vezme. Tak se také stane, Doralice to kupodivu příliš nevadí a králi porodí dvojčátka.
Na scénu se ovšem vrací její incestem posedlý otec Tebaldo, který se v přestrojení dostane až na hrad a ve vzteku děti podřízne. Ohavný čin pak hodí na Doralice. Král neváhá a nebohou Doralice nechává za trest zahrabat po krk do země. Nařizuje, aby ji krmili a napájeli, ale jen tak, aby neumřela – její tělo má být ponecháno naživu, tak aby si na něm postupně smlsli červy a další havěť. Nakonec vyjde najevo skutečná pravda a polomrtvá Doralice je osvobozena. Tebaldo je dlouze mučen, rozčtvrcen a nakonec hozen psům.
Příběh babičky (neznámý autor – středověk)
Pohádka o červené Karkulce vás nudí? Zkuste její středověkou předlohu. V té velký zlý vlk potká Karkulku, která mu řekne, že babičce nese nějaké mléko a trochu chleba. Vlk rychle spěchá k domu staré ženy a bez váhání jí sežere. Ne celou, byla by škoda spořádat tolik masa najednou – kousky naporcované babičky proto uloží do spíže a krev stočí do flašky. Pak se uvelebí v posteli. Jakmile holčička dorazí, volá ji k sobě. „Musíš mít hlad děvče, dej si maso ze spíše, dej si doušek z láhve,“ nabádá ji ke kanibalismu. Nic netušící karkulka je opravdu vyhládlá a tak neváhá. Zakousne se do babiččina masa, a zatímco jí, všechno sleduje kočka, která začne zpívat: „Je to děvka, co jí maso a pije krev vlastní babičky!“
Vlk Karkulce nařídí svléknout se do naha a spálit všechno oblečení, potom jí poručí lehnout si k němu do postele. Nahá holčička cítí jeho chlupaté tělo na svém, dotýká se jeho velkých ramen a zblízka si prohlédne jeho nabroušené tesáky – dochází jí, že neleží vedle babičky. Omluví se na toaletu a vlkovi uteče. Nahá běží lesem za rodiči. Pozdě si vlk uvědomí, co se stalo a vyběhne za ní. „Žádná malá holčička pro velkého zlého vlka, dnes ne,“ zakončovali rodiče ve středověku vyprávění dětem – na svou dobu nezvykle pozitivní…
Který z příběhů se vám líbil nejvíc? Vyprávěli byste je vlastním potomkům? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem.
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Co dostalo na kolena Leoše Mareše?